Czech Maturita French key terms

Dovednost porozumět mluvenému francouzskému textu, například rozhovoru, oznámení nebo reportáži, a správně zachytit hlavní myšlenku i konkrétní údaje. U maturity se ověřuje pomocí nahrávky a otázek s výběrem odpovědí.

Slovo nebo krátké spojení v otázce či v nahrávce, které nese rozhodující informaci pro správnou odpověď. Jeho rozpoznání pomáhá rychle najít příslušné místo v textu a odfiltrovat nepodstatné části.

Nesprávná nabídnutá odpověď, která zní věrohodně, protože přebírá slova nebo čísla z nahrávky či textu. Úkolem kandidáta je rozpoznat, že tato informace v textu neplatí nebo je uvedena v jiném kontextu.

Hlavní myšlenka nebo účel promluvy, například pozvání, stížnost, omluva nebo nabídka. Při poslechu je třeba rozlišit, co mluvčí skutečně chce říct, od detailů, které sdělení jen dokreslují.

Emocionální zabarvení promluvy, například nadšení, rozčilení, nejistota nebo ironie. Projevuje se intonací, volbou slov a částicemi, proto je důležité vnímat, jak je něco řečeno, nejen co je řečeno.

Míra formálnosti jazyka odpovídající situaci a vztahu mluvčích. Rozlišujeme jazyk hovorový, neutrální a formální; volba registru ovlivňuje oslovení, slovní zásobu i gramatické prostředky.

Dovednost porozumět psanému francouzskému textu, například článku, inzerátu, e-mailu nebo návodu. Kandidát vyhledává informace, rozlišuje hlavní a vedlejší myšlenky a vyvozuje význam z kontextu.

Schopnost postihnout celkový smysl textu bez nutnosti rozumět každému slovu. Pomáhá určit téma, účel a adresáta textu, což bývá první krok při práci s delším francouzským textem.

Schopnost najít v textu konkrétní údaje, jako jsou jména, data, ceny nebo podmínky. Vyžaduje pozorné čtení a schopnost rozlišit podobné informace, které se v textu mohou objevit na více místech.

Typ úlohy, ve které kandidát rozhoduje, zda výrok odpovídá textu, či nikoli, případně zda o něm text nic neuvádí. Rozhodnutí musí vycházet výhradně z textu, ne z obecných znalostí.

Krátký text nabízející práci, bydlení, zboží nebo službu, obvykle s kontaktem a podmínkami. Bývá hutný a zkratkovitý, proto je nutné všímat si čísel, dat a omezení, jako je dostupnost nebo cena.

Psaný projev s pevnou strukturou určený úřadu, zaměstnavateli nebo instituci. Používá zdvořilostní oslovení, neutrální až formální jazyk a zakončení s podpisem; vyhýbá se hovorovým výrazům a zkratkám.

Oslovovací formule na začátku dopisu nebo e-mailu, například Madame, Monsieur nebo Cher Monsieur. Volba závisí na vztahu k adresátovi a na tom, zda známe jeho jméno; ovlivňuje celkový tón textu.

Typ psaného projevu, ve kterém pisatel zdvořile žádá o údaje, podmínky nebo vysvětlení. Musí obsahovat jasně formulované otázky, zdůvodnění a zdvořilostní uzavření s poděkováním.

Uspořádání psaného projevu na úvod, jádro a závěr, případně na odstavce s vlastním tématem. Přehledná struktura usnadňuje čtenáři orientaci a patří k hodnoticím kritériím písemné produkce.

Krátký plán textu vytvořený před psaním, který shrnuje hlavní body v logickém pořadí. Pomáhá dodržet zadání, rozvrhnout rozsah a předejít opakování nebo vynechání důležitého argumentu.

Slovo nebo spojení vyjadřující vztah mezi větami, například proto, nicméně, kromě toho nebo naopak. Správné použití těchto výrazů dává textu plynulost a logiku a hodnotí se v písemné produkci.

Tvoření slovesných tvarů podle osoby, čísla, času a způsobu. Ve francouzštině je klíčové zvládnout přítomný čas, minulé časy a budoucí čas včetně nepravidelných sloves, která se učí zpaměti.

Složený minulý čas tvořený pomocným slovesem avoir nebo être a příčestím minulým. Vyjadřuje ukončený děj; u sloves pohybu s être se příčestí shoduje s podmětem, u avoir s předmětem postaveným před slovesem.

Jednoduchý minulý čas vyjadřující děj probíhající, opakovaný nebo popisný v minulosti. Tvoří se z kmene prvního stupně slovesa a koncovek -ais, -ais, -ait, -ions, -iez, -aient; často se kombinuje s passé composé.

Slovesný způsob vyjadřující přání, pochybnost, nutnost nebo emoci, obvykle po spojkách jako que po určitých výrazech. Jeho tvary se tvoří z kmene třetí osoby plurálu přítomného času a vyžadují samostatné učení.

Pravidlo, podle kterého příčestí minulé přibírá rod a číslo. S pomocným slovesem être se shoduje s podmětem, s avoir pouze tehdy, stojí-li předmět před slovesem; chyby v shodě patří k častým prohřeškům.

Mluvnické kategorie podstatných a přídavných jmen; francouzština rozlišuje rod mužský a ženský a číslo jednotné a množné. Rod často není zřejmý z významu, proto se učí spolu se slovem včetně členu.

Krátká slova před podstatným jménem vyjadřující určenost nebo neurčenost, například le, la, les, un, une, des. Jejich volba závisí na rodě, čísle a na tom, zda je věc již známá.

Hláskové a pravopisné jevy, kdy se člen nebo předložka spojuje s následujícím slovem, například l'ami, du, au, aux. Jsou povinné a jejich opomenutí působí jako výrazná gramatická chyba.

Výrazy určující polohu, například dans, sur, sous, devant, derrière, entre nebo à côté de. Často se pojí s názvy měst a zemí, kde platí specifická pravidla pro volbu předložky a stažení s členem.

Prostředky pro tvorbu otázek, například qui, que, quoi, où, quand, comment, pourquoi a combien. Umožňují zjistit chybějící informaci a v mluveném projevu se často kombinují s inverzí nebo s výrazem est-ce que.

Melodický průběh řeči, který ve francouzštině rozlišuje otázku, oznámení a citově zabarvenou promluvu. Stoupavý pohyb na konci věty obvykle signalizuje otázku, klesavý naopak ukončení tvrzení.

Zvuková stránka francouzštiny včetně nosových samohlásek, například ve slovech on, an, in a un. Nosovky se v češtině nevyskytují, proto vyžadují cílený nácvik poslechem a opakováním.

Plynulé vyslovení němého koncového souhláskového písmena před samohláskou následujícího slova, například les amis. Jev usnadňuje plynulost řeči a jeho neznalost ztěžuje porozumění mluvenému projevu.

Souvislý ústní projev, ve kterém kandidát představí téma, uvede argumenty a uzavře vlastní postoj. Hodnotí se plynulost, rozsah slovní zásoby, správnost gramatiky a schopnost mluvit bez čtení poznámek.

Schopnost aktivně se zapojit do rozhovoru, reagovat na otázky, žádat vysvětlení a udržovat komunikaci. Zahrnuje vhodné zdvořilostní obraty, střídání rolí a pohotové reagování na nečekané situace.

Otázky zjišťující cestu, čas nebo praktické údaje, například kde je nádraží nebo kdy odjíždí vlak. Vyžadují porozumění odpovědi včetně předložek místa a číselných údajů.

Souvislý projev o událostech, které se již staly, typicky s kombinací passé composé a imparfait. Kandidát musí rozlišit dějovou linii od popisu pozadí a správně používat časové výrazy.

Schopnost vyjádřit vlastní stanovisko a podpořit je důvody, příklady nebo srovnáním. Používají se obraty jako podle mého názoru, na jedné straně a na straně druhé, a je vhodné zmínit i protinázor.

Ustálené formule pro slušné jednání, například prosím, děkuji, omlouvám se nebo mohu se zeptat. Jsou důležité v interakci i v psaném projevu, kde ovlivňují vhodnost a přirozenost komunikace.

Vyjádření stejného významu jinými slovy, často jednoduššími nebo obecnějšími. V poslechu a čtení pomáhá rozpoznat správnou odpověď, protože otázka obvykle nepřebírá přesná slova z textu.

Stručné vyjádření hlavních myšlenek delšího textu vlastními slovy bez nepodstatných detailů. Vyžaduje rozlišení podstatného od vedlejšího a bývá součástí úloh na čtení i psaní.