Sanitář cheat sheet

Vnitřní kanalizace se dělí na splaškovou (odpadní vody z WC), srážkovou (dešťová voda) a jednotnou (společnou); oddělení se navrhuje tam, kde to vyžaduje způsob likvidace vod.

Odpadní potrubí se vede převážně svisle; nejmenší jmenovitá světlost odpadu od WC je DN 100, od umyvadla DN 50, od vany DN 50.

Připojovací potrubí musí mít sklon nejméně 2 % (u DN 100 min. 2 %, u menších průměrů min. 3 %), aby nedocházelo k usazování splavenin.

Větrací potrubí zajišťuje tlakovou rovnováhu v odpadním potrubí; každý odpad musí být odvětrán nad střechu nebo přes podtlakový ventil, jinak hrozí odsávání zápachových uzávěrů.

Zápachová uzávěrka (sifon) musí mít výšku vodního sloupce nejméně 50 mm a musí být přístupná pro čištění.

Čistící tvarovky se umísťují na začátek, do lomů a do svislých odpadů (revizní kusy) tak, aby bylo možné protáhnout potrubí; vzdálenost čistících míst se řídí normou ČSN EN 12056.

Zkouška vodotěsnosti vnitřní kanalizace se provádí zkouškou vodou (plněním) nebo vzduchem; potrubí musí být před zakrytím odzkoušeno a výsledek zapsán do protokolu.

Rozvod studené vody se navrhuje na jmenovitý přetlak v rozmezí cca 0,15–0,6 MPa u výtokových armatur; nižší tlak vyžaduje čerpadlo, vyšší redukční ventil.

Teplá voda se připravuje průtokovým ohřevem (průtokový ohřívač) nebo zásobníkovým ohřevem (zásobník); teplota na výtoku se doporučuje 50–55 °C, u rozvodů proti legionelle se udržuje nad 60 °C v zásobníku.

Cirkulace teplé vody zajišťuje dodržení teploty v rozvodech; bez cirkulace nesmí být délka potrubí od ohřívače k nejvzdálenějšímu výtoku větší než cca 3 m.

Dimenzování potrubí vychází z výpočtového průtoku podle součinitele současnosti odběru; jmenovitá světlost se volí podle tabulek ČSN EN 806 a rychlosti proudění (do cca 2 m/s u studené vody).

Vodovodní potrubí se chrání proti zpětnému toku zařízením (zpětná klapka, ochranná jednotka) tam, kde hrozí zpětné nasátí znečištěné vody.

Potrubí studené a teplé vody se izoluje; izolace studené vody brání orosení (kondenzaci), izolace teplé vody snižuje tepelné ztráty.

Zkouška těsnosti vodovodu se provádí tlakovou zkouškou vodou (zpravidla 1,5násobek provozního přetlak, min. 1,0 MPa) po dobu stanovenou normou, před zakrytím potrubí.

Zařizovací předměty se dělí na předměty s přiváděnou vodou (umyvadlo, dřez, vana, sprcha, WC) a bez přívodu (pisoár, bidet); každý musí mít zápachovou uzávěrku s výjimkou předmětů s vlastní uzávěrkou.

Minimální vzdálenost os umyvadel a umístění předmětů se řídí ČSN 73 4108; výška horní hrany umyvadla se obvykle navrhuje 800–850 mm nad podlahou.

Bezbariérové provedení vyžaduje prostor pro vozík, madla a podjezd u umyvadla; výška umyvadla v bezbariérovém WC bývá cca 800 mm.

Záchodová mísa se připojuje na odpad DN 100; splachovací zařízení (nádržka, splachovací ventil) musí zajistit spláchnutí a doplnění uzávěrky.

Pisoár s automatickým splachováním vyžaduje připojení na vodu a odpad; suchý pisoár (bez vody) má vlastní zápachovou uzávěrku a nevyžaduje přívod vody.

Sprchové kouty a vany musí mít podlahu se sklonem k vpusti a bezpečnostní prvky (protiskluzná úprava) podle požadavků na bezpečnost.

Výtokové armatury se volí podle účelu (baterie, směšovací, termostatické); termostatické baterie omezují riziko opaření a udržují nastavenou teplotu.

Materiály potrubí: plast (PP, PE, PVC-U, PEX), kovy (ocel, měď, nerez), litina; volba závisí na teplotě média, tlaku, chemické odolnosti a způsobu uložení.

Spoje plastového potrubí: svařování (polyfúzní, elektrotvarovky), lepení (PVC-U), lisované nebo závitové spoje u kov-plastových systémů; každý spoj musí odpovídat systému výrobce.

Měděné potrubí se spojuje pájením (měkké/tvrdé) nebo lisovanými tvarovkami; nesmí se spojovat s pozinkovanou ocelí v přímém kontaktu kvůli galvanické korozi.

Armatury: uzavírací (ventily, kulové kohouty), regulační, zpětné a pojistné; kulový kohout má malou tlakovou ztrátu a rychlé uzavření, šoupátko se používá pro větší světlosti.

Potrubí uložené v zemi musí být v pískovém loži a chráněno proti mechanickému poškození; nad potrubím se umísťuje výstražná fólie.

Kompenzace délkových změn plastového potrubí se řeší dilatačními smyčkami nebo posuvnými objímkami; pevné body se navrhují tak, aby přenášely síly.

Těsnění závitových spojů se provádí vhodným těsnicím materiálem (konopí, PTFE páska, těsnicí pasta) podle média a materiálu potrubí.

Výkresy se kreslí v měřítku (1:50, 1:100) s popisem, legendou a seznamem použitých značek; potrubí se zakresluje půdorysně a ve schématu (axonometrie).

Projektová dokumentace se člení na dokumentaci pro územní rozhodnutí, stavební povolení a provádění; zdravotně technické instalace tvoří samostatnou část projektu.

Ve výkresech se rozlišuje studená a teplá voda barvou nebo popisem; odpadní potrubí se zakresluje s průměrem a sklonem.

Výpočet potřeby vody vychází z počtu osob a měrné spotřeby (l/osoba/den); dimenzování odpadů z počtu zařizovacích předmětů a jejich odtokových hodnot.

Součinitel odtoku a součinitel současnosti se používají pro stanovení výpočtového průtoku; výsledek určuje jmenovité světlosti potrubí.

Technická zpráva obsahuje popis systému, bilance vody, popis přípravy teplé vody, zkoušení a ochranu proti zpětnému toku.

Kótování a označování potrubí musí být jednoznačné; změny v projektu se provádějí formou revizí s datem a podpisem.

Před zakrytím potrubí se provádějí zkoušky: tlaková zkouška vodovodu, zkouška těsnosti kanalizace a kontrola spádů a upevnění.

Tlaková zkouška vodovodu se provádí vodou při přetlaku podle normy, s kontrolou poklesu tlaku po stanovenou dobu; výsledek se zapíše do protokolu.

Potrubí se upevňuje objímkami a podpěrami ve vzdálenostech podle materiálu a světlosti; pevné body zachycují dilatační síly.

Po montáži se provádí proplach a dezinfekce vodovodu před uvedením do provozu, zejména u nových rozvodů.

Provozní údržba zahrnuje kontrolu těsnosti, funkce armatur, čištění zápachových uzávěrek a kontrolu teploty teplé vody.

Pravidelná kontrola a revize se provádějí podle provozního řádu; závady se odstraňují bezodkladně, aby nedošlo ke znečištění vody.

Při opravách a výměnách se používají náhradní díly odpovídající původnímu systému; nesprávná kombinace materiálů může způsobit korozi nebo netěsnost.

Při práci s otevřeným plamenem (pájení, svařování) se musí zajistit požární bezpečnost, odvětrání a hasicí prostředky.

Práce ve výkopu vyžaduje zajištění stěn proti sesuvu, bezpečné sestupy a kontrolu ovzduší v případě uzavřených prostor.

Osobní ochranné prostředky (rukavice, brýle, ochranná obuv, dýchací prostředky) se volí podle rizika činnosti.

Při manipulaci s chemickými prostředky (lepidla, čističe, dezinfekce) se dodržuje bezpečnostní list a větrání prostoru.

Teplá voda v rozvodech musí být chráněna proti opaření; u výtoků pro osobní hygienu se omezuje teplota směšovacími armaturami.

Hygiena pitné vody vyžaduje ochranu proti znečištění při montáži, proplach a dezinfekci potrubí a dodržení požadavků na zdravotní nezávadnost materiálů.

Pracovníci musí být seznámeni s riziky na pracovišti a s postupy první pomoci; u prací ve výškách se používají zajištěné plošiny a úvazy.

ČSN 73 4108 upravuje zdravotně technické instalace a zařizovací předměty v budovách.

ČSN EN 12056 stanoví požadavky na vnitřní kanalizaci a její dimenzování a větrání.

ČSN EN 806 se zabývá vnitřními vodovody pro pitnou vodu, jejich navrhováním a provozem.

Vyhláška o technických požadavcích na stavby (č. 268/2009 Sb.) a související předpisy stanoví obecné požadavky na zdravotně technické instalace.

Požadavky na pitnou vodu a její zdravotní nezávadnost upravuje vyhláška č. 252/2004 Sb. (hygienické limity).

Normy ČSN EN jsou harmonizované s evropskými normami; při rozporu s národní normou platí novější harmonizovaná norma.

Technické požadavky na výrobky a materiály ve styku s pitnou vodou zajišťují certifikaci a atesty zdravotní nezávadnosti.