Ústní zkouška: monolog, který se zastavil ve druhé minutě
Ústní zkouška na úrovni B1 trvá 15 minut. Část 1: tříminutový monolog na téma „Město, ve kterém bych chtěl/a žít“. Část 2: čtyřminutová interakce, v níž zkoušející hraje českou spolužačku, která plánuje výlet do Prahy. Kandidátka (18 let, L1 němčina) mluvila v monologu 105 sekund, řekla 110 slov, vyjmenovala čtyři města bez důvodů, použila jen přítomný čas a skončila větou „Tak to je všechno.“ V interakci položila nula otázek, odpovídala jednou větou, dvakrát řekla „Wie bitte?“ a jednou „Moment, jak se to řekne… prostě super.“ Zkoušející si všiml, že spolužačku oslovuje „ty“, což v této rolové hře odpovídá zadání. Zbývá šest minut a hodnotitel váhá, zda v části 2 přejít do role pracovníka na nádraží.
1. Má zkoušející nechat část 1 doběhnout, nebo zasáhnout? Odůvodněte podle konstruktu a podle toho, co lze ještě získat v šesti minutách.
Read the worked answer
Zásah nesmí znamenat „mluvit za kandidátku“. Monolog skončil sama a 105 sekund není formální pochybení - hodnotí se kvalita, ne délka. Problém je jinde: vzorek neobsahuje to, co kritéria potřebují vidět (důvody, srovnání, minulý čas, podmínku). Kdyby zkoušející prodlužoval část 1 dalšími otázkami, spotřebuje čas určený na interakci a nezíská nový typ výpovědi.
Doporučení: přejít do části 2 a cíleně vyvolat chybějící funkce v interakci - „A proč ne Brno?“, „Co bys tam dělala v zimě?“, „Bylas tam už někdy?“ Tím se minulý čas i podmínka objeví přirozeně a kandidátka má šanci rozsah předvést. Do protokolu patří poznámka „monolog ukončen po 105 s, důvody nebyly rozvinuty“ - hodnocení tak zůstane obhajitelné a nezávislé na tom, že se zkoušející rozhodl pomoci.
2. Zhodnoťte dva přesuny do němčiny: které jsou strategie, které selhání, a jak je promítnout do hodnocení?
Read the worked answer
„Wie bitte?“ je požadavek na zopakování - komunikativně funkční krok, který kritéria na B1 obecně oceňují jako strategii. Slabina je v tom, že jde o neupravený přesun: chybí český obrat „Promiňte, můžete to zopakovat?“. Pozitivně bych hodnotil snahu udržet interakci, ale v kategorii rozsahu a registru poznamenal chybějící frázi. Dvojí opakování už naznačuje, že fráze nejsou zautomatizované.
„Moment, jak se to řekne… prostě super.“ je hledání slova s metalingvistickým komentářem - legitimní kompenzační strategie. Slabé je pokračování: „prostě super“ je vágní náhrada, tedy vyhýbání se, ne řešení.
Do hodnocení: strategie nezvyšují jazykovou úroveň, ale zabraňují kolapsu, proto patří do samostatné položky. Četnost přesunů do L1 by neměla být hlavním kritériem - jinak by se trestala přesně ta dovednost, kterou chceme rozvíjet.
3. Jak hodnotit oslovení „ty“ a co se změní, když zkoušející v části 2 přejde do role pracovníka na nádraží?
Read the worked answer
V rolové hře „spolužačka“ je „ty“ správně: register není vlastnost mluvčího, ale vztahu, a hodnotí se podle zadání role. Kdyby role označena nebyla a kandidátka by použila „ty“ vůči dospělému cizímu člověku, šlo by o chybu v registru.
Po změně role je proto nutné roli explicitně signalizovat („Teď jsem pracovník na nádraží, vy si kupujete jízdenku“) a dát kandidátce jeden tah na přizpůsobení. Hodnotí se pak: přechod k „vy“, zdvořilostní obraty („Dobrý den, mohl byste mi prosím říct…“), schopnost zůstat zdvořilá i při nesouhlasu. To je vyšší úroveň než správné „ty“ - prokazuje, že kandidátka vnímá situaci, ne jen gramatiku.
Pokud po dvou jasných signálech zůstane u „ty“, jde o relevantní chybu v kategorii interakce, nikoli gramatiky, a tak se také zapíše. Jinak by protokol tvrdil něco, co záběr nepodložil.