Scio NSZ OSP key terms

Tvrzení, o které se argument opírá a které má podpořit závěr. Může být explicitně vyslovená, nebo jen předpokládaná; její pravdivost sama o sobě ještě nezaručuje správnost závěru.

Tvrzení, které má z premis vyplývat a které autor obhajuje. Při analýze textu je třeba jej odlišit od pouhého shrnutí, příkladu nebo vedlejší poznámky.

Neizřčené tvrzení, které musí platit, aby argument fungoval. Bývá klíčem k otázkám typu „co autor nutně bere za samozřejmé“ a často rozhoduje o tom, zda je úsudek platný.

Vlastnost úsudku, u něhož z pravdivých premis nutně plyne závěr. Platnost se týká formy, nikoli věcné pravdivosti jednotlivých tvrzení; platný argument může mít nepravdivé premisy.

Přidání informace, která zvyšuje pravděpodobnost, že závěr platí, aniž by jej dokazovala. V testech se odlišuje od oslabení argumentu a od tvrzení, která jsou pro závěr irelevantní.

Informace, která snižuje podporu závěru, například ukáže alternativní vysvětlení nebo zpochybní klíčovou premisu. Silné oslabení často naznačuje, že původní úsudek přehlédl jinou příčinu.

Souvislost dvou jevů ještě neznamená, že jeden druhý způsobuje. Společná příčina, obrácený směr působení nebo náhoda jsou časté chyby, na které se ptají úlohy o oslabení závěru.

Konkrétní případ, který ukazuje, že obecné tvrzení nebo pravidlo neplatí vždy. Slouží k vyvrácení úsudku a v testech se používá k ověření, zda je zobecnění oprávněné.

Ukvapený závěr o celku učiněný z malého, netypického nebo zaujatého vzorku. Typicky se objevuje v úlohách, kde se z několika případů vyvozuje pravidlo pro všechny.

Napadení osoby nebo jejích pohnutek místo věcného obsahu tvrzení. Patří mezi neformální chyby; v testech se požaduje rozpoznat, že argument nevyvrací samotné tvrzení.

Chyba, která předkládá jen dvě možnosti, ačkoli jich existuje více. Často se maskuje jako „buď–anebo“ a vede k nesprávnému závěru, že odmítnutí jedné možnosti nutně znamená přijetí druhé.

Přenos úsudku z jednoho případu na jiný na základě podobnosti v podstatných rysech. Síla analogie závisí na tom, zda se podobnost týká právě toho, oč v závěru jde.

Míra, do jaké tvrzení ovlivňuje pravdivost nebo podporu závěru. V testech bývá mnoho pravdivých, ale nepodstatných údajů, které mají odvést pozornost od jádra úlohy.

Slovo s opačným významem, například „vzrůst“ a „pokles“. V verbálních úlohách pomáhá určit vztah mezi dvojicí slov a odlišit jej od vztahů synonymie či nadřazenosti.

Slovo s velmi blízkým nebo stejným významem jako jiné slovo. Při řešení se rozlišují úplná a částečná synonyma, protože kontext může měnit vhodnost záměny.

Úloha hledající vztah mezi dvojicí slov a stejný vztah u jiné dvojice. Vztah může být nadřazenost, část–celek, účel, příčina nebo stupňování a je třeba jej pojmenovat.

Nadřazený pojem, který zahrnuje pojem podřazený, například „ovoce“ vůči „jablko“. V analogiích se často uplatňuje vztah obecného k konkrétnímu.

Podřazený pojem spadající pod obecnější pojem, například „jablko“ vůči „ovoce“. Spolu s hyperonymem tvoří dvojici, na níž stojí mnoho úloh o vztazích mezi slovy.

Význam slova určený okolním textem, který se může lišit od jeho základního slovníkového významu. Rozhoduje při doplňování slov do vět a při posuzování vhodnosti záměny.

Vyvození informace, která v textu není vyslovena přímo, ale logicky z něj vyplývá. Od pouhého dohadu se liší tím, že ji text dostatečně podporuje.

Ústřední tvrzení odstavce nebo textu, jemuž jsou ostatní věty podřízeny. Odlišuje se od tématu, které jen určuje, o čem text je, nikoli co o tom tvrdí.

Zhuštěné vyjádření podstatného obsahu textu bez vlastního hodnocení a bez nových informací. Správné shrnutí zachovává hlavní myšlenku a nezavádí tvrzení, která v předloze nejsou.

Vztah dvou veličin vyjádřený podílem, například 3 : 5. Umožňuje počítat neznámé části celku a často se kombinuje s procenty nebo s měřítkem.

Setina celku; slouží k vyjádření relativní změny i podílu. Pozor na rozdíl mezi procentními body a procenty a na to, z čeho se procento počítá.

Jednotka rozdílu mezi dvěma procentními hodnotami, nikoli jejich podílem. Vzroste-li podíl z 20 % na 25 %, jde o nárůst o 5 procentních bodů, ale o 25 procent.

Vztah, v němž se při zvětšení jedné veličiny několikanásobně zvětší i druhá, například počet kusů a celková cena při stálé jednotkové ceně. Podíl obou veličin zůstává konstantní.

Vztah, v němž růst jedné veličiny vede k poklesu druhé tak, že jejich součin zůstává stálý. Typickým příkladem je počet pracovníků a doba potřebná ke stejné práci.

Vztah dráhy, rychlosti a času, kde dráha je součinem rychlosti a času. Úlohy často kombinují různé úseky cesty nebo protisměrný a stejnospěrný pohyb.

Součet hodnot vydělený jejich počtem. Průměr neříká nic o rozložení hodnot, proto jej lze snadno zkreslit jednou extrémní hodnotou; v úlohách se často porovnává s mediánem.

Průměr, v němž se jednotlivé hodnoty započítávají podle své váhy, například počtu osob nebo objemu. Používá se tam, kde prostý průměr skupin dává zavádějící výsledek.

Prostřední hodnota souboru seřazeného podle velikosti; u sudého počtu se bere průměr dvou prostředních hodnot. Je odolnější vůči extrémním hodnotám než průměr.

Změna vyjádřená jako podíl původní hodnoty, nikoli jako absolutní rozdíl. Rozlišení obou pohledů je klíčové při hodnocení tvrzení o růstu a poklesu v tabulkách a grafech.

Uspořádaná řada čísel nebo prvků řídící se určitým pravidlem. V úlohách se hledá rozdíl, poměr nebo střídání dvou pravidel a pokračování řady se dopočítá.

Posloupnost čísel, u níž se má odhalit pravidlo tvorby dalšího členu. Pravidlo může být v rozdílech, násobcích, střídání nebo kombinaci dvou nezávislých řad.

Pravidlo, podle něhož se opakuje nebo vyvíjí sled prvků, čísel či tvarů. Její nalezení vyžaduje porovnat více kroků a ověřit, zda pravidlo platí i pro další členy.

Úloha, v níž jsou prvky uspořádány do řádků a sloupců a chybějící prvek se doplňuje podle vztahů mezi nimi. Vztah může platit po řádcích, po sloupcích nebo v celé tabulce.

Postup, při němž se z nabídky odstraňují možnosti odporující zadaným podmínkám, dokud nezbude jediná. Je účinná u úloh s více omezeními, kde přímé řešení zabere mnoho času.

Úloha, v níž platí soubor omezení typu „jestliže A, pak B“ a hledá se uspořádání nebo přípustná možnost. Klíčem je odvodit důsledky omezení, nikoli hádat pořadí.

Výběr, který svým složením odpovídá zkoumané populaci, takže z něj lze usuzovat na celek. Není-li vzorek reprezentativní, je z něj učiněný závěr nespolehlivý.