Scio NSZ ZSV key terms

Systematické racionální zkoumání základních otázek bytí, poznání, hodnot a smyslu, které nepracuje s empirickým ověřováním jako přírodní vědy, ale s pojmy, argumenty a kritickou reflexí.

Filosofická disciplína zkoumající to, co skutečně jest, jaké kategorie jsoucího existují a co znamená, že něco je. Ptá se na bytí samé, ne na vlastnosti jednotlivých věcí.

Teorie poznání zkoumající povahu, původ, rozsah a meze lidského vědění. Řeší, co znamená vědět, kdy je přesvědčení oprávněné a zda lze dosáhnout jistoty.

Filosofické zkoumání skutečnosti přesahující bezprostřední smyslovou zkušenost, zabývající se bytím, substancí, kauzalitou, prostorem, časem a případně Bohem. V dějinách filosofie často splývá s ontologií.

Filosofická disciplína zabývající se morálními hodnotami, normami a otázkou, jak správně jednat. Zkoumá zdůvodnění morálních soudů, dobro, povinnost a ctnosti.

Kantova formule morální povinnosti, která přikazuje jednat podle zásady, jež by mohla být obecným zákonem, a nikdy nepoužívat člověka pouze jako prostředek, ale vždy též jako cíl.

Etický směr hodnotící jednání podle jeho důsledků, zejména podle množství užitku či štěstí, které přinese. Správné je to, co maximalizuje celkový blahobyt co největšího počtu lidí.

Skupina etických teorií, podle nichž morální hodnota činu závisí výhradně nebo především na jeho následcích, nikoli na motivech nebo dodržení pravidla. Utilitarismus je jeho hlavní podobou.

Poznávací směr tvrdící, že veškeré poznání pochází ze smyslové zkušenosti a že vrozené ideje neexistují. Mysl je při narození podle Locka nepopsaný list.

Poznávací směr zdůrazňující rozum jako hlavní zdroj jistého poznání, které může být nezávislé na smyslové zkušenosti. Typickými představiteli jsou Descartes, Spinoza a Leibniz.

Aténský filosof 5. století př. n. l., který poznání rozvíjel dialogem a kladením otázek, jež odhalovaly nevědomost partnera. Sám nic nenapsal, známe ho z Platónových dialogů.

Sókratův žák a zakladatel Akademie, autor teorie idejí. Podle ní smyslový svět jen napodobuje věčný svět neměnných idejí, které lze poznat rozumem, nikoli smysly.

Platónův žák a vychovatel Alexandra Velikého, systematický myslitel, který odmítl oddělený svět idejí. Zkoumal logiku, etiku, politiku, biologii a rozpracoval nauku o čtyřech příčinách.

Francouzský filosof 17. století, představitel racionalismu a dualismu mysli a těla. Metodickou pochybností dospěl k jistotě vlastní mysli ve výroku myslím, tedy jsem.

Německý filosof 18. století, který spojil racionalismus s empirismem. Tvrdil, že poznání vzniká ze smyslových vjemů zpracovaných apriorními formami mysli, a formuloval kategorický imperativ.

Poznání nezávislé na zkušenosti, platné předem a nutně, například matematické pravdy nebo Kantovy formy názoru. Oproti tomu aposteriorní poznání vyžaduje zkušenost.

Věda o správném usuzování, která zkoumá formální vztahy mezi výroky a platnost argumentů nezávisle na jejich obsahu. Sleduje, zda závěr nutně vyplývá z premis.

Způsob usuzování, při němž závěr nutně vyplývá z obecnějších premis. Pokud jsou premisy pravdivé a úsudek platný, je závěr jistě pravdivý, ale nepřináší nové empirické informace.

Usuzování od jednotlivých pozorování k obecnému závěru, například z opakovaných případů k pravidlu. Závěr je pravděpodobný, nikoli jistý, protože budoucí případy mohou pravidlo vyvrátit.

Věda zkoumající společnost, sociální jednání, skupiny, instituce a struktury. Usiluje o porozumění tomu, jak společenské podmínky ovlivňují chování lidí a jak lidé vytvářejí společnost.

Proces, jímž se jedinec učí normám, hodnotám, jazykům a rolím své společnosti a stává se jejím členem. Probíhá nejprve v rodině a později ve škole, vrstevnické skupině a médiích.

Soubor očekávaných způsobů chování spojených s určitou pozicí ve společnosti, například s rolí učitele, rodiče nebo studenta. Jedinec současně zastává více rolí, což může vést ke konfliktu.

Místo jedince v sociální struktuře spojené s určitou prestiží a právy. Může být připsaný narozením, například pohlaví, nebo získaný vlastním úsilím, například vzděláním a povoláním.

Rozvrstvení společnosti na vrstvy lišící se majetkem, mocí a prestiží. Vytváří nerovnosti v přístupu ke vzdělání, zdravotní péči a životním šancím, které se mohou přenášet mezi generacemi.

Pohyb jedince nebo skupiny mezi společenskými vrstvami. Vertikální mobilita znamená vzestup či sestup po žebříčku, horizontální změnu pozice bez změny vrstvy, například stěhování.

Pravidlo určující, jaké chování je v dané skupině očekávané, přijatelné nebo zakázané. Normy mohou být neformální, jako zvyky, nebo formální, jako zákony vynucované státem.

Závazné pravidlo chování vydané státem v předepsané formě, jehož dodržování je vynutitelné státní mocí. Má obecnou platnost pro neurčený okruh adresátů a je součástí právního řádu.

Stát, v němž veřejná moc podléhá právu a nemůže jednat libovolně. Zajišťuje dělbu moci, nezávislost soudů, rovnost před zákonem a ochranu základních práv jednotlivce.

Princip rozdělení státní moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní, aby se navzájem kontrolovaly a bránily zneužití moci. Poprvé jej systematicky popsal Montesquieu.

Nejvyšší zákon státu upravující základní uspořádání moci, práva a povinnosti občanů a vztah státu k jednotlivci. Ostatní zákony musí být s ústavou v souladu.

Základní nároky přiznávané každému člověku bez ohledu na státní příslušnost, původ či pohlaví, například právo na život, svobodu a spravedlivý soud. Jsou chráněna ústavou i mezinárodními smlouvami.

Společenská věda zkoumající, jak lidé a společnosti rozhodují o využití vzácných zdrojů k uspokojování neomezených potřeb. Zabývá se výrobou, rozdělováním a spotřebou statků.

Dvojice tržních sil, kde poptávka vyjadřuje množství statku, které kupující chtějí koupit při dané ceně, a nabídka množství, které prodávající chtějí prodat. Jejich střet určuje tržní cenu.

Místo nebo mechanismus, kde se setkávají kupující a prodávající a kde se při střetu nabídky s poptávkou vytváří cena statku. Může být konkrétní, jako tržnice, nebo abstraktní, jako burza.

Souhrn hodnoty veškerého zboží a služeb vytvořených na území státu za určité období, obvykle za rok. Slouží jako základní ukazatel velikosti ekonomiky, nezachycuje však rozdělení bohatství.

Trvalý růst obecné cenové hladiny, který snižuje kupní sílu peněz. Měří se změnou indexu spotřebitelských cen a postihuje zejména spořitele a příjemce pevných důchodů.

Věda zkoumající politiku, moc, stát, politické instituce, strany, volby a politické chování. Usiluje o popis a vysvětlení fungování politických systémů a rozhodovacích procesů.

Forma vlády, v níž moc vychází z vůle lidu a je vykonávána prostřednictvím voleb a zastupitelských orgánů. Předpokládá ochranu menšin, svobodu projevu a právní stát.

Postup, jímž občané vybírají zástupce do politických orgánů. Jejich legitimitu zajišťují svobodná soutěž stran, rovné právo volit, tajné hlasování a pravidelnost konání.