Czech B2 cheat sheet

U zkoušky B2 se nahrávka obvykle pouští dvakrát; první poslech slouží k zachycení tématu a mluvčích, druhý k doplnění detailů a čísel.

Klíčová slova v zadání (kdo, kde, proč, kolik) určují, jaký typ informace máš v nahrávce hledat; nesnaž se rozumět každému slovu.

Číselné údaje (ceny, časy, data, procenta) bývají v nahrávce řečeny dvakrát s korekcí: platí druhá, opravená hodnota.

Rozlišuj funkce výpovědi: omluva, stížnost, nabídka, odmítnutí, doporučení. Otázky často testují právě tyto komunikační záměry, ne doslovný obsah.

Spojky signalizují logiku textu: ale, nicméně, proto, tudíž, naopak, kromě toho. Po spojce „ale“ obvykle následuje informace, na kterou se ptá otázka.

Pravopis vlastních jmen a méně častých slov si zapiš foneticky hned při poslechu; česká výslovnost neodpovídá psané podobě u přejatých slov.

U úloh typu pravda/nepravda rozhoduje přesná shoda s nahrávkou; částečně správné tvrzení (jiný důvod, jiná osoba) se hodnotí jako nepravdivé.

Diakritika a kvantita samohlásek mění význam (byt/bít, drát/drat); při přepisu odpovědí je nutné je dodržet.

Úlohy ověřují globální porozumění (hlavní myšlenka), selektivní porozumění (konkrétní detail) a porozumění struktuře textu (řazení odstavců, přiřazení nadpisů).

Hlavní myšlenka bývá v prvním nebo posledním odstavci; nadpis musí vystihovat celý odstavec, ne jeden příklad v něm uvedený.

U přiřazování nadpisů nejprve vyluč nižší počet možností, které se týkají jiného tématu, a teprve pak porovnávej zbývající kandidáty.

Odpovědi na otázky typu „co autor tvrdí“ musí být v textu doložitelné; vlastní znalost tématu ani obecná pravda nejsou platným zdrojem odpovědi.

Rozlišuj tvrzení autora od citovaného názoru jiné osoby; otázka může cílit na to, s kým autor nesouhlasí.

Slova jako vždy, nikdy, všichni, žádný činí tvrzení silnějším; v možnostech odpovědí bývají tato slova častou příčinou nesprávné volby.

U doplňování vět do textu sleduj odkazy: zájmena (ten, jeho, tento) a spojovací výrazy (proto, avšak) musí navazovat na předchozí větu.

Časový limit je třeba řídit: nejprve projdi otázky, pak čti text cíleně, a obtížnou položku odlož na konec.

Hodnotí se splnění zadání, organizace textu, rozsah slovní zásoby, gramatická správnost a registr; vynechání jednoho bodu zadání snižuje skóre bez ohledu na jazykovou úroveň.

Formální dopis nebo e-mail má pevnou stavbu: oslovení, úvod s účelem, jednotlivé odstavce k bodům zadání, závěr s výzvou, podpis.

Neformální text (e-mail příteli, blog) připouští tykání, zkratky a hovorové výrazy; formální text vyžaduje vykání, plné tvary a neutrální slovní zásobu.

Pro B2 se očekává souvětí s vedlejšími větami, spojovací výrazy (přestože, zatímco, jelikož) a rozmanité časy, ne jen krátké věty v přítomném čase.

Slovesa s předložkovou vazbou jsou častým zdrojem chyb: závisí na, souvisí s, zabývat se, těšit se na, lišit se od.

Český slovosled je volný, ale aktuální členění platí: známá informace na začátku, nová na konci věty; příklonky (se, si, mi, ho) stojí na druhém místě.

Interpunkce: čárka odděluje vedlejší větu od hlavní, ale nikdy nestojí před spojkou „a“ v poměru slučovacím.

Před odevzdáním zkontroluj shodu podmětu s přísudkem, koncovky přídavných jmen a zvratná slovesa; tyto chyby jsou nejčastější a nejsnáze opravitelné.

Ústní část obvykle sestává z monologu na zadané téma, interakce s examinátorem a úlohy ve dvojici (rozhovor, domluva, řešení situace).

Hodnotí se plynulost, výslovnost, rozsah a přesnost slovní zásoby, gramatika a schopnost reagovat na partnera, nikoli rychlost řeči.

Při monologu použij strukturu: úvod k tématu, dva až tři argumenty s příkladem, vlastní názor a shrnutí. Tato osnova zabrání zaseknutí.

Když neznáš slovo, opiš ho: „je to přístroj, kterým se…“; opisování je hodnoceno jako plnohodnotná strategie, mlčení ne.

Pro interakci jsou klíčové funkce: návrh (Co kdybychom…), souhlas, zdvořilé odmítnutí (To by šlo, ale…), žádost o vysvětlení a ověření porozumění.

Výslovnost: české „ch“ je neznělé, „h“ znělé; délka samohlásek rozlišuje význam (pas/pás, byt/být) a je součástí hodnocení.

Vyhýbej se výplňovým slovům (jakoby, prostě, vlastně) opakovaným v každé větě; nahraď je spojkami nebo krátkou pauzou.

Zdvořilostní rovina: vykání s examinátorem je standard, tykání použij jen tehdy, nabídne-li ho partner v modelové situaci.

Rozsah úloh na úrovni B2 se obvykle pohybuje mezi 150 a 200 slovy pro jeden delší text; příliš krátký text ztrácí body za splnění zadání.

Každý bod zadání musí být v textu výslovně zpracován; pokud zadání žádá tři informace, musí být v textu tři samostatně rozpoznatelné odstavce nebo odrážky.

Časový plán: přibližně pět minut na plán a osnovu, dvacet minut na psaní, pět minut na kontrolu gramatiky a pravopisu.

Pravopisné jevy s vysokou chybovostí: předpony s-/z- (sbírat, zkoumat), vyjmenovaná slova po b, l, m, p, s, v, z, a psaní ú/ů.

Shoda přísudku s podmětem v minulém čase závisí na rodě a čísle: muži přišli, ženy přišly, města přišla; u smíšeného podmětu platí mužský rod.

Přídavná jména přivlastňovací se skloňují podle rodu: otcův/otcova/otcovo, matčin/matčina/matčino; koncovky se řídí rodem podstatného jména.

Vazby s infinitivem a modálními slovesy: muset + infinitiv, mít + infinitiv (mám jít), nesmět + infinitiv; po modálním slovese nikdy nestojí zvratné „se“ na prvním místě.

Formální e-mail neobsahuje oslovení křestním jménem bez titulu, zkratky typu „např.“ ano, ale „atd.“ v závěru působí nedokončeně; závěr musí obsahovat konkrétní výzvu.

V úlohách s výběrem z možností bývají dvě možnosti zmíněny v nahrávce, ale jen jedna odpovídá skutečnému záměru mluvčího; druhá je zmíněna jako popřená nebo odmítnutá.

Dialog často obsahuje zdvořilou nepřímou odpověď („To bych musel zkontrolovat“) znamenající odmítnutí; doslovný výklad vede k chybě.

Čísla telefonu, adresy a názvy institucí se diktují po částech; zapiš je okamžitě, protože se neopakují ve stejném znění.

Rozlišuj formální a neformální oslovení (pane Nováku vs. Petře); z něj vyplývá vztah mluvčích, na který se otázka často ptá.

Tón hlasu a částice (no, tak, že) nesou postoj mluvčího: překvapení, nesouhlas, váhání; otázky na postoj vyžadují jejich interpretaci.

Při druhém poslechu ověřuj pouze nejisté položky, ne celý text; opakované poslouchání celku spotřebovává čas.

Nahrávka obsahuje rušivé informace (jiná osoba, jiný den), které jsou v možnostech nabízeny jako distraktory; porovnej osobu, čas a místo s otázkou.

Texty na úrovni B2 zahrnují novinové články, recenze, inzeráty, pracovní e-maily a delší populárně-naučné texty; každý žánr má jinou strukturu a slovní zásobu.

U inzerátů a nabídek práce rozhodují konkrétní podmínky (praxe, jazyk, plat, místo); správná odpověď musí splnit všechny uvedené podmínky, ne jen většinu.

U recenzí rozlišuj hodnocení díla od popisu děje; otázka na autorův názor vyžaduje hodnotící výraz (poutavý, zdlouhavý, přesvědčivý).

Slovní zásoba B2 zahrnuje abstraktní podstatná jména (přínos, riziko, důsledek, předpoklad) a slovesa odvozená předponami (vy-, do-, pře-, roz-).

Předpona mění význam slovesa: nést – přinést – odnést – vynést – pronést; u otázek na detail je nutné rozlišit směr a dokonavost.

Nedokonavý vid popisuje průběh nebo opakování, dokonavý výsledek; v textu to ovlivňuje, zda se děj stal, nebo stále probíhá.

Číselné a srovnávací údaje v textu (dvakrát více, o polovinu méně, stejně jako) jsou častým zdrojem chyb; převeď je na konkrétní hodnoty.

U otázek na účel textu rozlišuj informovat, přesvědčit, pobavit a varovat; určuje to celkový tón a výběr jazykových prostředků.

Při popisu obrázku nebo grafu postupuj systematicky: co je na obrázku, kde se to nachází, co se pravděpodobně děje a proč; vyhni se pouhému výčtu předmětů.

Pro vyjádření domněnky používej prostředky: vypadá to, že…, zdá se, že…, pravděpodobně, možná, rozhodně; stupeň jistoty je součástí hodnocení.

Pro srovnávání slouží komparativ a superlativ nepravidelných přídavných jmen: dobrý – lepší – nejlepší, velký – větší – největší, dlouhý – delší – nejdelší.

Při domluvě ve dvojici musí každý mluvčí alespoň jednou navrhnout, reagovat a shrnout dohodu; jednostranný monolog snižuje hodnocení interakce.

Pokud partner nerozumí, použij přeformulování (Jinými slovy…, Myslím tím…), ne opakování stejné věty hlasitěji.

České částice a vytýkací konstrukce (právě, právě proto, ani ne, spíše) dodávají výpovědi přesnost a jsou znakem úrovně B2.

Výslovnostní pasti: psané „ě“ po t, d, n měkčí (tělo, dítě, něco); psané „y“ po d, t, n v přejatých slovech se vyslovuje tvrdě (dynamo, typ).

U delšího monologu si připrav pět klíčových slov jako oporu; poznámky v bodech jsou povoleny, čtení celých vět nahlas se hodnotí jako nedostatečná plynulost.

Text musí mít zřetelné odstavce; každý odstavec nese jednu hlavní myšlenku a začíná větou, která ji uvádí.

Pro vyjádření příčiny a důsledku používej: protože, jelikož, neboť, proto, tudíž, následkem toho; střídej je, aby text nepůsobil jednotvárně.

Pro vyjádření kontrastu: ale, avšak, nicméně, na rozdíl od, zatímco, přestože; „avšak“ a „nicméně“ patří spíše do psaného stylu.

Zvratná slovesa vyžadují „se“ nebo „si“ ve správném pádě: učit se, všimnout si, stěžovat si, dovolit si; vynechání zvratné částice je závažná chyba.

Podmiňovací způsob: bych, bys, by, bychom, byste, by; v minulosti bych byl udělal. Tvar „by jsem“ je vždy nesprávný.

Přímá řeč se uvozovkami českého typu „…“; v psaném formálním textu je vhodnější nepřímá řeč s vedlejší větou (uvedl, že…).

Kontrolní seznam před odevzdáním: délka textu, všechny body zadání, slovesné koncovky, shoda, diakritika, interpunkce před vedlejšími větami.

Přiřazování textů k otázkám (multiple matching) vyžaduje čtení všech možností před čtením textů; jinak hledáš potvrzení prvního dojmu.

Správná odpověď v přiřazovacích úlohách musí být jedinečná; pokud se hodí ke dvěma možnostem, jedna z nich obsahuje omezující detail, který ji vylučuje.

Odvozování významu z kontextu: neznámé slovo nahraď obecným pojmem a ověř, zda věta dává smysl; kořen a předpona často význam napoví.

U textů s prázdnými místy (gapped text) rozhoduje gramatická i významová návaznost: pád, rod, číslo a odkazovací zájmena.

Slova přejatá z angličtiny se skloňují podle českých vzorů: e-mail – e-mailu, software – softwaru, meeting – meetingu.

Číslovky a míry: dva tisíce, dvě stě, pět set; u počítaných předmětů se rod číslovky mění (dva muži, dvě ženy, dvě města).

Pozor na zápor ve větě: dvojí zápor je v češtině správný (Nikdo nic neřekl), na rozdíl od angličtiny; otázky na význam záporu jsou časté.

Globální otázka (hlavní účel textu) se zodpovídá až po přečtení celého textu; odpověď z prvního odstavce bývá zavádějící.

Plynulost se hodnotí podle schopnosti udržet promluvu v rozsahu několika vět; krátké pauzy na rozmyšlení jsou přijatelné, časté zastavení uprostřed věty ne.

Pro získání času použij prostředky: To je zajímavá otázka…, No, musím se zamyslet…, Jak to říct…; tyto fráze jsou součástí přirozené mluvy.

Gramatika B2 zahrnuje trpný rod (bylo rozhodnuto), podmiňovací způsob, přací věty (Kdybych tak…), vztažné věty (který, jenž) a slovesný vid.

Předložky u místa a času: v pondělí, ve středu, o víkendu, na jaře, v létě, do školy, ze školy, na univerzitě; chybná předložka je častá a slyšitelná.

Při řešení situace (např. reklamace) používej zdvořilou modalitu: Chtěl bych…, Mohl byste…, Byl bych vděčný, kdybyste…; rozkazovací způsob bez „prosím“ působí nezdvořile.

Odpovídej celou větou, ne jedním slovem; rozvinutí odpovědi o důvod nebo příklad zvyšuje hodnocení rozsahu.

Výslovnost souhláskových skupin (čt, št, žd) a slabikotvorného r, l ve slovech jako krk, vlk, smrt je třeba nacvičit; vkládání samohlásek je nápadná chyba.

Při interakci aktivně reaguj na partnera: krátké potvrzení (Jasně, To souhlasí) a navazující otázka udržují dialog a jsou hodnoceny.

Zprávy a rozhovory v rádiu mají pevnou strukturu: téma, podrobnosti, reakce; odpovědi na otázky „kdo“ a „kde“ přicházejí obvykle v prvních sekundách.

Časové údaje se v mluvené češtině vyjadřují různě: za čtvrt na tři, tři čtvrtě na tři, půl třetí; záměna vede k chybě v odpovědi.

V nahrávce se často objevují reformulace (Tedy, jinak řečeno, přesněji); druhá formulace bývá přesnější a odpovídá otázce.

Rozlišuj, co mluvčí říká o sobě a co cituje od jiných; otázka typu „co si myslí Jana“ vyžaduje přiřazení názoru správné osobě.

Při poslechu si dělej poznámky v bodech, ne celé věty; psaní plných vět odvádí pozornost od dalšího obsahu.

Pokud nerozumíš klíčovému slovu, sleduj kontext dalších vět; význam se často vyjasní v následujícím souvětí.

U úloh s doplňováním slov dodrž gramatický tvar podle kontextu (pád, číslo, čas), i když v nahrávce zazní jiný tvar.

Čas na jednu úlohu čtení bývá omezený; rozděl si čas podle počtu otázek a nepřekračuj ho, i když text není plně pochopen.

U otázek na pravda/nepravda/neuvedeno rozhoduje pouze text; pokud informace v textu chybí, volba je „neuvedeno“, i když je tvrzení obecně pravdivé.

Slova s podobným významem (např. zvýšit vs. zlepšit) nejsou zaměnitelná; v možnostech odpovědí se často objevuje parafráze s posunutým významem.

Struktura odbornějšího textu: tvrzení, příklad, protiargument, závěr; otázky na strukturu se ptají na funkci odstavce, ne na jeho obsah.

Vazby s předložkami tvoří pevné celky: vzhledem k, na základě, v souvislosti s, bez ohledu na; jejich záměna mění význam věty.

U delších textů si podtrhávej pouze místo, kde je odpověď doložena; usnadní to kontrolu a zabrání dvojímu čtení.

Rozlišuj obecné tvrzení a konkrétní údaj: text může uvádět statistiku, která platí jen pro určitou skupinu nebo období.

Osnova před psaním zahrnuje tři až čtyři body: úvod, dva argumenty nebo popisy, závěr; každý bod se rozvine v jeden odstavec o třech až pěti větách.

Pro vyjádření názoru používej: podle mého názoru, domnívám se, jsem přesvědčen, že; pro vyjádření pochybnosti: pochybuji, že, nejsem si jist, zda.

Vazba „že“ uvozuje vedlejší větu oznamovací, „zda“ větu tázací; záměna těchto spojek je častá chyba ve formálním textu.

Slovesa mluvení a myšlení s vedlejší větou: tvrdit, že; navrhovat, aby; žádat, aby; po slovesech vůle následuje „aby“ a podmiňovací způsob.

Časová posloupnost v textu: nejprve, poté, následně, nakonec; v minulém vyprávění střídej dokonavá slovesa pro děj a nedokonavá pro popis.

Rozsah slovní zásoby se hodnotí podle opakování: pokud se stejné slovo objeví vícekrát, nahraď je synonymem (důležitý – podstatný – klíčový).

Číslovky a data v psaném textu: 1. května, 8. března; tečka za řadovou číslovkou je povinná a její vynechání je pravopisná chyba.

V závěru formálního dopisu použij: S pozdravem, případně S přátelským pozdravem; „S pozdravem“ je neutrální a vhodné pro většinu adresátů.

Při úloze typu „najděte společné řešení“ je cílem dohoda, ne přesvědčit partnera; hodnocení zahrnuje kompromis a shrnutí výsledku.

Pro vyjádření návrhu: Co kdybychom…, Navrhuji…, Mohli bychom…; pro odmítnutí: To by asi nešlo, protože…, Raději bych…

Pro shrnutí dohody: Takže jsme se dohodli, že…, Shrnuto, domluvili jsme se na…; toto shrnutí je samostatně hodnoceno.

Výslovnost přízvuku: český přízvuk je na první slabice slova, ale předložka tvoří s následujícím slovem jeden celek (na stole, do školy).

Slova cizího původu si zachovávají přízvuk často na jiné slabice (telefon, matematika); chybný přízvuk snižuje srozumitelnost.

Pro popis procesu nebo postupu používej pasivum a zpodstatnělá slovesa: nejprve se smíchá, poté se přidá, nakonec se nechá odstát.

Pro vyjádření budoucnosti slouží budu + infinitiv a dokonavé sloveso v přítomném čase (zítra to udělám); volba závisí na míře jistoty a dokonavosti.

Při zkoušce mluv jasně a přiměřeně hlasitě; nahrávka se hodnotí podle srozumitelnosti, ne podle rychlosti.

Nahrávky obsahují různé regionální variety češtiny; obecná čeština (vokán, tejden, mluvili jsme vo tom) se objevuje v neformálních dialozích a je třeba ji rozpoznat.

Koncovka -ej v obecné češtině odpovídá spisovnému -ý (dobrej – dobrý, mladej – mladý); otázka se může ptát na spisovný ekvivalent.

Protetické v- (vokno, von) a zjednodušené skupiny (dyž – když) jsou typické pro mluvený jazyk; jejich doslovný přepis do odpovědi je chyba.

V úlohách s výběrem odpovědi se hodnotí porozumění, ne pravopis přepsaných slov; přesto je třeba dodržet tvar, který zadání vyžaduje.

Při poslechu delšího monologu sleduj opakující se slova; nesou hlavní téma a pomáhají udržet orientaci v textu.

Pokud nahrávka obsahuje více mluvčích, rozlišuj hlasy podle pohlaví a tónu a přiřaď k nim jednotlivá tvrzení.

Otázky na číselné údaje ověřuj proti kontextu (měsíc, rok, počet osob); stejné číslo může v nahrávce zaznít ve dvou různých významech.

U textů s nadpisy platí, že jeden nadpis zůstává nevyužit; počet možností je vyšší než počet odstavců a zbývající možnost je distraktor.

Odstavce často začínají tématickou větou; pokud je nejasná, hledej shrnující větu na konci odstavce.

Klíčová slova v otázce nemusí být v textu doslovně; hledej synonyma a opisné vyjádření (snížit – omezit, vzrůst – nárůst).

U otázek na vztah autora k tématu rozlišuj neutrální popis, kritiku a obhajobu; hodnotící přídavná jména jsou rozhodující.

Slovní zásoba pro argumentaci: na jedné straně – na straně druhé, kromě toho, koneckonců, v neposlední řadě; jejich znalost urychluje orientaci v textu.

U textů s tabulkou nebo seznamem údajů porovnávej hodnoty systematicky po řádcích; náhodné hledání vede k chybě.

Pokud text obsahuje přímou řeč, ověř, zda otázka cílí na slova mluvčího, nebo na komentář autora k nim.

Formální žádost nebo stížnost obsahuje: předmět, oslovení, popis situace, konkrétní požadavek a lhůtu, zdvořilý závěr; chybí-li požadavek, text nesplnil zadání.

V stížnosti používej zdvořilou modalitu a věcné argumenty: Byl bych Vám vděčen, kdybyste…; vyhýbej se emocionálním výrazům bez obsahu.

Pro vyjádření následku a účelu: tak, že; aby; za účelem; s cílem; tyto konstrukce zvyšují kohezi textu a jsou hodnoceny.

Vztažná zájmena: který pro osoby i věci, jenž ve formálním stylu; skloňují se podle rodu a pádu a jejich tvary jsou častou chybou.

Příčestí a přechodníky: napsav, přišed, jsou-li užity, musí se vztahovat ke stejnému podmětu jako hlavní věta; chybná vazba je závažná.

Slovní zásoba pro hodnocení a doporučení: přínosný, vhodný, nedostatečný, doporučuji zvážit, navrhuji rozšířit; vhodná pro recenze a úřední texty.

Délka souvětí: příliš dlouhá souvětí zvyšují riziko chyby ve shodě; bezpečnější je rozdělit je na dvě věty se spojkou.

Kontrola před odevzdáním zahrnuje i formální úpravu: odstavce, oslovení, podpis a absenci hovorových výrazů.

Při monologu na abstraktní téma (např. vliv technologií) je nutné užít alespoň dva argumenty a jeden protiargument; jednostranný popis snižuje hodnocení.

Pro vyjádření příčiny a důsledku v mluveném projevu: protože, proto, díky tomu, v důsledku toho; střídání těchto prostředků zvyšuje plynulost.

Pro zmírnění tvrzení slouží: do určité míry, víceméně, zpravidla, většinou; tato slova jsou typická pro úroveň B2.

Při neporozumění použij žádost o zopakování nebo vysvětlení: Můžete to zopakovat?, Co tím přesně myslíte?; je to hodnocená strategie.

Výslovnost: české „ř“ je specifické a jeho nahrazení „r“ nebo „ž“ je nápadné; nacvičuj ho ve slovech řeka, tři, přítel.

Slovní zásoba pro témata každodenního života: bydlení, práce, volný čas, zdraví, cestování; u každého tématu měj připravených pět až sedm výrazů.

Při interakci ve dvojici střídej role: jednou navrhuj, jednou reaguj; obě role jsou hodnoceny stejně.

Zakonči monolog vlastním stanoviskem nebo shrnutím; bez závěru působí promluva nedokončeně.

V úlohách s doplňováním informací do tabulky záleží na slověním druhu: zadání určuje, zda patří podstatné jméno, číslovka, nebo sloveso.

Nahrávka často obsahuje opravu (Vlastně ne, bylo to v úterý), která ruší předchozí údaj; zapiš až konečnou verzi.

Při poslechu rozhovoru v obchodě nebo na úřadě sleduj zdvořilostní formule (Mohu Vám pomoci?, Co si přejete?); otázky cílí na situaci a role.

Čísla nad sto se v češtině skládají (dvě stě padesát, tři sta); záměna stovek a desítek je častá chyba při zápisu.

U otázek na důvod hledej v nahrávce spojky příčiny (protože, jelikož); odpověď bývá v bezprostředním okolí těchto spojek.

Před poslechem si přečti zadání a podtrhni klíčová slova; usnadní to rozpoznání relevantních pasáží v nahrávce.

Pokud nahrávka obsahuje telefonní číslo nebo adresu, zapiš ji číslicemi a poté zkontroluj počet číslic.

V textech s prázdnými místy se rozhoduje mezi více správnými gramatickými tvary; rozhoduje kontext a valence slovesa nebo předložky.

Předložkové vazby sloves: záležet na, rozhodnout se pro, podílet se na, vyhnout se, dohodnout se s; bez správné předložky je odpověď chybná.

Pády po předložkách: s + instrumentál, na + akuzativ/lokál, do + genitiv, k + dativ; kombinace předložky a pádu je častým testovaným jevem.

Zvratná slovesa v trpném významu: kniha se prodává dobře; konstrukce se + třetí osoba vyjadřuje obecný podmět.

Slovesný vid ovlivňuje význam v kontextu: napsal (dokončeno) vs. psal (probíhalo); volba odpovědi závisí na časovém určení ve větě.

Prostředky textové návaznosti: ten, tento, takový, uvedený; odkazují k předchozímu textu a pomáhají určit, o čem je řeč.

U otázek na hlavní myšlenku vyluč nejprve možnosti, které popisují jen část textu nebo jeden příklad.

Popis nebo vyprávění vyžaduje časovou osu; události řaď chronologicky a používej minulý čas důsledně v celém textu.

Pro oživení vyprávění používej příslovce způsobu a hodnotící přídavná jména: náhle, nečekaně, únavný, nezapomenutelný.

V popisu místa postupuj od celku k detailu nebo od vchodu dovnitř; chaotické řazení ztěžuje porozumění a snižuje hodnocení organizace.

Slovesa pohybu s předponami: vejít, vyjít, projít, obejít, přejít; každá předpona mění směr a odpovídá jiné předložce.

Pro vyjádření budoucnosti v psaném textu používej budu + infinitiv nebo dokonavé sloveso v přítomném čase; obě varianty jsou správné, ale nesmí se míchat ve stejné větě.

Přímá řeč v vyprávění oživuje text, ale musí být správně uvozena (řekl, zeptal se) a oddělena uvozovkami.

Kontrola: jednoslovné věty bez přísudku jsou v psaném textu nežádoucí, pokud nejde o záměrný stylistický prostředek.

Při popisu obrázku s více osobami rozlišuj, kdo co dělá, pomocí průběhového opisu: muž sedí a čte, žena stojí u okna.

Pro vyjádření polohy používej předložky vlevo, vpravo, uprostřed, v popředí, v pozadí, nahoře, dole; bez nich je popis nepřesný.

Pro odhad a domněnku: nejspíš, možná, vypadá to, že; vyjádření míry jistoty je součástí hodnocení úlohy.

Při domluvě používej otázky ověřující souhlas: Souhlasíš?, Co ty na to?, Je to pro tebe přijatelné?; zvyšují interakci.

Výslovnost: délka samohlásek u přídavných jmen a podstatných jmen je třeba dodržet (dráha – drahá, váha – vaha).

Pro shrnutí: stručně zopakuj dohodnuté body a uveď další krok (Takže se sejdeme v šest, ano?).

Vyhýbej se doslovnému překladu z angličtiny (např. „mám rád pro“); české vazby jsou těšit se na, zajímat se o, mít rád.

Při zkoušce mluv srozumitelně a udržuj oční kontakt s partnerem; neverbální komunikace podporuje dojem plynulosti.

V úlohách s výběrem ze tří možností bývá jedna možnost zmíněna doslovně, ale v negativním kontextu (To rozhodně ne); platí ta, která odpovídá záměru.

Předposlechová fáze: přečti otázky a možnosti, označ, co od sebe možnosti odlišuje; při poslechu se soustřeď na rozdíly.

V nahrávce se často objevují synonyma k možnostem; doslovná shoda slov není nutná, rozhoduje význam.

Při poslechu rozhovoru sleduj, kdo mluví o kom; otázka může cítit na třetí osobu, která v dialogu není přítomna.

Časové výrazy typu před chvílí, zanedlouho, minulý týden určují, zda se děj stal, nebo se stane; ověř čas slovesa v odpovědi.

Pokud nahrávka obsahuje čísla, zapiš je s jednotkami (Kč, km, hodin); jednotka je součástí správné odpovědi.

Při druhém poslechu se soustřeď na položky, u kterých jsi váhal; ostatní už neměň bez jasného důvodu.

V textech s přiřazováním výroků k osobám musí každý výrok odpovídat jedné osobě; pokud se hodí ke dvěma, hledej v textu odlišující detail.

U názorových textů rozlišuj, co osoba říká o sobě a co o druhých; otázka může cílit na obojí.

Slovní zásoba pro názory a postoje: zastávat názor, nesouhlasit s, považovat za, klást důraz na, stavět se proti.

V textu s více zdroji informací (např. průzkum a komentář) rozlišuj, který údaj pochází z kterého zdroje; záměna vede k chybě.

U otázek na pravdivost výroku podle textu je nutné najít konkrétní místo v textu; bez doložení nelze volit.

Číselné údaje v průzkumech: polovina, třetina, dvě pětiny; převeď zlomky na srovnatelné hodnoty před porovnáním.

Pokud text obsahuje zkratky (např., tj., atd.), ověř, zda otázka nevyžaduje jejich rozepsání nebo přesný význam.

Formální e-mail s žádostí o informace obsahuje konkrétní otázky; obecná žádost (Chtěl bych vědět více) nesplňuje zadání.

Pro zdvořilou žádost v psaném textu: Chtěl bych Vás požádat o…, Byl bych Vám vděčen za…, Uvítal bych, kdybyste…

V odpovědi na e-mail je nutné reagovat na každý bod původní zprávy; vynechání bodu je hodnoceno jako nesplnění zadání.

Pro omluvu v formálním textu: omlouvám se za, je mi líto, že; následuje vysvětlení a návrh řešení, ne jen omluva.

Slovesa s dativem: děkovat komu, odpovědět komu, pomoci komu, rozumět komu; chybný pád je častou chybou v e-mailech.

Předmět e-mailu má být krátký a konkrétní (Žádost o informace k zájezdu); vynechání předmětu působí neformálně.

Závěr formálního e-mailu obsahuje poděkování předem a podpis; obojí je součástí hodnocení formální správnosti.

Při kontrole ověř, zda text neobsahuje hovorové zkratky a zda jsou všechny věty ukončeny interpunkcí.

Při úloze „popište a porovnejte dva obrázky“ je nutné uvést alespoň dvě shody a dva rozdíly; pouhý popis obou obrázků nestačí.

Pro srovnávání používej: na rozdíl od, zatímco, ve srovnání s, oba, ani jeden; tyto prostředky jsou součástí hodnocení.

Komparativ a superlativ tvořený opisem u dlouhých přídavných jmen: více zajímavý, nejvíce zajímavý; obě varianty (zajímavější) jsou přijatelné.

Při vyprávění příběhu podle obrázků používej minulý čas a spojky času: nejprve, potom, zatímco, nakonec.

Pro vyjádření nečekaného zvratu: najednou, náhle, k mému překvapení; oživují vyprávění a jsou hodnoceny v rozsahu.

Výslovnost: slova zakončená na -ismus, -ika mají přízvuk na předposlední slabice (turismus, matematika).

Při interakci se neboj požádat partnera o názor; střídání replik je základní podmínkou hodnocení úlohy.

Zakonči úlohu krátkým shrnutím společného závěru, i když se názory liší; uveď, v čem se shodujete.

Nahrávky s jedním mluvčím (monolog) mají obvykle jasnou strukturu: úvod, dvě až tři hlavní myšlenky, závěr; otázky sledují toto pořadí.

Při poslechu monologu si zapiš první větu každého odstavce; obsahuje hlavní myšlenku a usnadní orientaci.

Pokud v nahrávce zazní číslo a poté jeho upřesnění (přibližně, asi, kolem), odpověď obvykle vyžaduje přesnou hodnotu, ne odhad.

Rozlišuj, co je fakt a co je názor mluvčího; otázka typu „co autor považuje za problém“ cílí na hodnocení.

V rozhovorech s více hosty se střídají názory; otázka na shodu vyžaduje najít, co řekli oba, ne jen jeden.

Při poslechu se vyhýbej překladu do mateřštiny; soustřeď se na klíčová slova a jejich vztahy v češtině.

Pokud nerozumíš celé větě, zachyť alespoň podmět a přísudek; často stačí k volbě správné odpovědi.

V textech s doplňováním odstavců do textu rozhoduje návaznost: zájmena, opakování klíčových slov a logický sled (příčina – důsledek, tvrzení – příklad).

První věta odstavce nesmí obsahovat odkaz na něco, co v předchozím textu nebylo; to je nejspolehlivější kritérium.

Slovní zásoba pro strukturu textu: nejprve, dále, kromě toho, naopak, závěrem; podle nich poznáš, kam odstavec patří.

U otázek na účel konkrétního odstavce rozlišuj funkce: definice, příklad, protiargument, shrnutí, doporučení.

V textech s grafy a tabulkami porovnávej trendy (rostoucí, klesající, stagnující), ne jednotlivé hodnoty bez kontextu.

Pozor na slova s více významy (např. obor, list, stát); správný význam určuje kontext, ne slovníková první definice.

Při kontrole odpovědí ověř, že každá volba je doložena konkrétním místem v textu; bez doložení ji změň.

Text na úrovni B2 má obsahovat alespoň tři různé slovesné časy a alespoň dvě souvětí s vedlejší větou; jinak je jazykový rozsah hodnocen nízko.

Spojovací výrazy pro kohezi: kromě toho, navíc, na druhou stranu, z tohoto důvodu, v neposlední řadě; používej je k propojení odstavců.

Pro vyjádření podmínky: pokud, jestliže, kdyby; „kdyby“ vyžaduje podmiňovací způsob v hlavní větě (Kdyby pršelo, zůstali bychom).

Pro vyjádření účelu: aby, za účelem, s cílem; po „aby“ následuje podmiňovací způsob nebo přítomný čas podle osoby.

Skloňování podstatných jmen cizího původu: téma – tématu, drama – dramatu, muzeum – muzea; koncovky se řídí vzorem, ne původem.

V psaném textu se vyhýbej opakování slovesa „být“ a „mít“; nahraď je plnovýznamovými slovesy (nacházet se, disponovat, zahrnovat).

Kontrola gramatiky: ověř rod u přísudku v minulém čase, koncovky -i/-y/-a u příčestí a správný pád po předložkách.

Před odevzdáním zkontroluj, zda text odpovídá na všechny body zadání, a případně doplň chybějící odstavec.

Při úloze „reagujte na situaci“ je nutné užít vhodnou komunikační funkci: omluva, stížnost, žádost, nabídka; nesprávná funkce znamená nesplnění úlohy.

Pro omluvu: Omlouvám se, že…, Je mi líto, ale…; následuje vysvětlení a návrh řešení, ne jen omluva.

Pro stížnost: Chtěl bych upozornit, že…, Bohužel musím říct, že…; tón musí zůstat zdvořilý i při nespokojenosti.

Pro nabídku pomoci: Mohu Vám pomoci?, Rád Vám s tím pomohu; pro přijetí: To je od Vás milé, děkuji.

Výslovnost: české „ě“ po měkkých souhláskách a skupiny bě, pě, vě, mě se vyslovují podle pravopisu, ne jako dvě samostatné hlásky.

Při dialogu používej krátké reakce (Jistě, Samozřejmě, To je možné) k udržení kontaktu; ticho působí jako neznalost.

Pro ověření porozumění: Rozumím tomu správně, že…?, Chcete říct, že…?; tato strategie je hodnocena kladně.

Zakonči rozhovor zdvořilostní formulí (Děkuji za rozhovor, Na shledanou); je součástí formální správnosti.

U úloh s výběrem odpovědi na otázku „proč“ hledej v nahrávce spojky důvodu; odpověď často následuje po „protože“ nebo „kvůli tomu“.

V nahrávce se mohou objevit dva důvody; otázka obvykle cílí na ten, který uvádí hlavní mluvčí, ne na vedlejší poznámku.

Při poslechu věnuj pozornost intonaci: stoupavá intonace signalizuje otázku nebo nejistotu, klesavá ukončení tvrzení.

Slova přejatá z angličtiny (meeting, deadline, feedback) se v češtině skloňují; v nahrávce zazní v různých pádech a je třeba je rozpoznat.

Pokud nahrávka obsahuje pokyn nebo radu (Měl bys…, Doporučuji…), otázka může cílit na to, co má posluchač udělat.

Před poslechem odhadni téma podle zadání; aktivuje se slovní zásoba a zlepší se porozumění.

Při zápisu odpovědí používej zkratky a symboly; šetří čas a umožňuje zachytit více informací.