Czech B2 key terms

Dovednost porozumět mluvené češtině, například rozhovoru, oznámení nebo přednášce, a správně zachytit hlavní myšlenku i konkrétní údaje. V examinaci B2 se testuje na nahrávkách různé délky a tempa.

Údaj v textu nebo nahrávce, který je nutný pro správné řešení úlohy, například čas, cena, jméno nebo důvod. Ostatní informace mohou být doplňkové nebo záměrně zavádějící.

Nesprávná nebo zavádějící možnost v testové úloze, která zní podobně jako správná odpověď. Často obsahuje slovo z nahrávky nebo textu, ale mění jeho význam nebo kontext.

Zachytit v mluveném projevu konkrétní drobný údaj, jako je číslo, datum nebo jméno, i když zazní jen jednou a rychle. Vyžaduje soustředění a schopnost ignorovat okolní šum.

Nejdůležitější sdělení celého textu nebo promluvy, které shrnuje, o čem autor mluví a co chce sdělit. V úlohách B2 se často hledá nadpis nebo věta, která ji nejlépe vystihuje.

Okruh, kterého se text týká, například cestování, zdraví nebo zaměstnání. Určení tématu pomáhá čtenáři předpovědět obsah a lépe se orientovat v úloze.

Stručné vyjádření obsahu přečteného nebo vyslechnutého textu vlastními slovy. V examinaci se hodnotí, zda kandidát zachytil podstatné body a neztratil se v nepodstatných detailech.

Vyjádření stejného významu jinými slovy, často s jinou stavbou věty nebo jiným slovním druhem. V úlohách B2 se správná odpověď často opírá o parafrázi původní věty, ne o doslovné znění.

Slovo se stejným nebo velmi podobným významem jako jiné slovo, například začátek a počátek. Znalost synonym je nutná pro porozumění parafrázím v poslechu i ve čtení.

Slovo s opačným významem, například levný a drahý. V testových úlohách se antonyma používají k vytvoření zavádějících možností, které mění smysl původní informace.

Typ úlohy, ve které kandidát rozhoduje, zda tvrzení odpovídá textu nebo nahrávce. Rozhodnutí musí vycházet přímo z obsahu, ne z vlastních zkušeností či názorů.

Úloha, ve které se do mezer v souvislém textu vkládají chybějící věty nebo slova z nabídky. Kandidát musí sledovat jak gramatickou stavbu, tak logickou návaznost odstavce.

Soudržnost textu vytvářená odkazy mezi větami, například zájmeny, spojkami a opakováním slov. Při doplňování mezer pomáhá poznat, které slovo nebo věta do daného místa logicky patří.

Slovo nebo fráze, které spojuje myšlenky a vyjadřuje jejich vztah, například proto, avšak, kromě toho. Správné použití spojek je důležité pro plynulost písemného projevu.

Členění psaného textu na menší celky, z nichž každý obvykle rozvíjí jednu myšlenku. Přehledné odstavce usnadňují čtenáři orientaci a jsou součástí hodnocení písemné práce.

Písemný projev určený úřadu, zaměstnavateli nebo instituci, který vyžaduje zdvořilý a neutrální tón, správné oslovení a jasnou strukturu. Často obsahuje stížnost, žádost nebo vysvětlení situace.

Zpráva adresovaná známému, příteli nebo kolegovi, psaná uvolněnějším stylem. V examinaci se hodnotí dodržení zadání, vhodný tón a schopnost vyjádřit názor či pozvání.

Způsob, jakým pisatel nebo mluvčí začíná kontakt s adresátem, například Vážený pane nebo Dobrý den. Volba oslovení závisí na vztahu k adresátovi a na míře formálnosti.

Způsob vyjadřování vhodný pro úřední, odborné nebo pracovní situace, který se vyhýbá hovorovým výrazům a zkratkám. Vyznačuje se přesností, zdvořilostí a neutrálním tónem.

Uvolněný způsob vyjadřování typický pro rozhovory s přáteli, osobní zprávy nebo deníkové zápisky. Může obsahovat hovorová slova a kratší věty, ale musí zůstat srozumitelný.

Stručný plán písemné práce, který obsahuje hlavní body a jejich pořadí. Sestavení osnovy před psaním pomáhá dodržet zadání a udržet text logicky uspořádaný.

Soubor slov a frází, které kandidát zná a dokáže aktivně použít. Pro úroveň B2 se očekává široká slovní zásoba umožňující mluvit o běžných i méně obvyklých tématech.

Spojení slov, která se v češtině běžně používají společně, například učinit rozhodnutí nebo hrát roli. Nesprávné spojení působí nepřirozeně i při gramaticky správné větě.

Ustálené spojení, jehož význam nelze odvodit z jednotlivých slov, například mít něco za lubem. Znalost idiomů pomáhá porozumět přirozené řeči a obohatit vlastní projev.

Konkrétní účel promluvy, například omluva, žádost, nabídka nebo stížnost. V ústní části se hodnotí, zda kandidát dokáže daný akt provést vhodně a srozumitelně.

Vzájemné působení dvou nebo více mluvčích, při kterém reagují na sebe, střídají se v řeči a společně rozvíjejí téma. V ústní zkoušce se hodnotí plynulost, pohotovost a schopnost udržet rozhovor.

Schopnost podložit vlastní názor důvody, příklady a protiargumenty. V ústní i písemné části B2 se očekává, že kandidát umí vysvětlit stanovisko a reagovat na názor druhého.

Sdělit vlastní postoj k tématu pomocí vhodných frází, například podle mého názoru nebo myslím si, že. Součástí je i schopnost názor vysvětlit a případně jej zmírnit nebo změnit.

Úloha, ve které kandidát samostatně popisuje, co vidí na obrázku, a rozvíjí téma s ním spojené. Hodnotí se slovní zásoba, gramatická správnost a schopnost mluvit souvisle bez dlouhých pauz.

Souvislý projev jednoho mluvčího bez střídání s partnerem, například vyprávění nebo krátká prezentace. V ústní zkoušce se hodnotí délka, plynulost a logická stavba projevu.

Schopnost mluvit bez zbytečných přestávek a váhání, tak aby posluchač snadno sledoval myšlenku. Na úrovni B2 se očekává plynulý projev s občasnými přirozenými pauzami.

Způsob vyslovování hlásek a slov, včetně přízvuku a intonace. Srozumitelná výslovnost je důležitá pro ústní projev, i když určitý cizí přízvuk je na úrovni B2 přijatelný.

Melodie řeči, tedy stoupání a klesání hlasu, které pomáhá vyjádřit otázku, důraz nebo emoci. Správná intonace usnadňuje porozumění a působí přirozeně.

Používání tvarů slov a větných konstrukcí podle pravidel češtiny, například správné koncovky, rody a časy. Chyby by neměly bránit porozumění a měly by být spíše ojedinělé.

Gramatická kategorie, která vyjadřuje vztah podstatného jména k ostatním větným členům, například nominativ, genitiv nebo akuzativ. Správné koncovky pádů jsou častým problémem nerodilých mluvčích.

Ohýbání podstatných jmen, přídavných jmen a zájmen podle pádu, čísla a rodu. Pro úroveň B2 je nutná znalost běžných vzorů i méně pravidelných tvarů.

Gramatická kategorie sloves, která rozlišuje dokonavý a nedokonavý děj, například napsat a psát. Volba vidu ovlivňuje význam věty a bývá součástí testových úloh.

Ohýbání sloves podle osoby, čísla a času. Kandidát musí správně tvořit přítomný, minulý a budoucí čas a sladit je s podmětem ve větě.