Czech Maturita Spanish cheat sheet

U maturitní poslechové části se každá nahrávka přehrává zpravidla dvakrát; otázky je možné číst před poslechem i mezi jednotlivými úlohami.

Klíčová slova v zadání (jméno, číslo, čas, místo) si podtrhni ještě před spuštěním nahrávky; usměrňují pozornost na relevantní pasáž.

Správná odpověď bývá v nahrávce vyjádřena opisem, ne doslovným zopakováním slov z nabídky; doslovná shoda je častý distraktor.

Číselné údaje (ceny, časy, čísla nástupišť) se v nahrávce často opravují; platí poslední uvedená verze, ne první zmíněná.

U úloh s výběrem z více možností se nejprve vylučují zjevně nesprávné varianty; zbývající dvě se ověřují proti konkrétní větě v nahrávce.

Pokud se v nahrávce mluví o dvou osobách nebo dvou možnostech, sleduj, kdo co říká; záměna mluvčího je typická chyba.

Při doplňování slov do textu se kontroluje gramatická shoda (rod, číslo, čas) s okolím mezery, ne jen význam.

Nestihnutou odpověď neblokuj: označ odhad, pokračuj dál a vrať se k ní při druhém přehrání nebo na konci oddílu.

Globální otázky (téma, účel textu, hlavní myšlenka) se řeší po prvním rychlém přečtení celku, detailní otázky až při druhém čtení.

Odpověď na detailní otázku musí být doložitelná konkrétním místem v textu; tvrzení, které zní rozumně, ale v textu není, je nesprávné.

Slova typu siempre, todos, nunca, sólo v nabídce často činí tvrzení příliš absolutním, a tím nesprávným.

U přiřazování nadpisů k odstavcům rozhoduje hlavní myšlenka odstavce, ne opakující se slovo; jedno společné slovo je past.

Neznámé slovo se neřeší izolovaně: význam se odvozuje z kontextu věty, slovotvorného základu a vztahu k předchozí větě.

Texty s názory více osob vyžadují rozlišení, kdo tvrzení vyslovil; u otázek typu „kdo souhlasí“ se dohledává konkrétní mluvčí.

Časová posloupnost v textu (antes, después, mientras, al final) určuje pořadí dějů; záměna pořadí je častá chyba u úloh s řazením.

U úloh pravda/nepravda se nejprve hledá věta dokládající tvrzení; pokud v textu chybí, tvrzení je nepravdivé nebo o něm text nic neříká.

Pretérito indefinido (hablé, comí, viví) vyjadřuje ukončený děj v minulosti s konkrétním časovým určením (ayer, en 2019); imperfecto (hablaba) popisuje pozadí nebo opakovaný stav.

Pravidelná koncovka indefinida 3. osoby plurálu je -aron/-ieron (hablaron, comieron); nepravidelná množina zahrnuje fui, hice, tuve, estuve, pude, puse, dije, vine, quise, supe.

Subjunktiv přítomný (hable, coma, viva) následuje po výrazech přání, nutnosti a po spojkách cuando, si (budoucnost), para que, antes de que; po „creo que“ s oznamovacím způsobem zůstává indikativ.

Ser se pojí s trvalou vlastností a původem (es alto, es de México), estar s polohou a přechodným stavem (está en casa, está cansado); některá přídavná jména mění význam (ser listo = být chytrý, estar listo = být připraven).

Por/para: por vyjadřuje příčinu, prostředek, výměnu a trvání (por eso, por teléfono, cambio por), para účel, cíl a příjemce (para estudiar, para ti).

Předložkové vazby se učí celé: pensar en, depender de, insistir en, acordarse de, alegrarse de; chybná předložka je častý distraktor.

Osobní zájmena v dativu a akuzativu: le/les se před lo/la/los/las mění na se (se lo di); nepřízvučná zájmena stojí před určitým slovesem nebo za infinitivem/rozkazem.

Slovotvorba pomáhá u neznámých slov: předpony re-, des-, in- a přípony -ción, -dad, -mente, -ero tvoří předvídatelné významy a slovní druhy.

Dva úkoly se liší žánrem i rozsahem; zadání určuje příjemce, účel a formu (e-mail, zpráva, vyprávění, popis, názor), a všechny tři složky se musí v textu odrazit.

Formální e-mail vyžaduje oslovení (Estimado/a señor/a), úvodní větu s účelem, vlastní obsah, závěrečnou frázi a podpis; neformální zpráva používá tykání a kratší oslovení (Hola, …).

Hodnotí se splnění zadání, organizace, rozsah slovní zásoby, gramatická správnost a pravopis; vynechaný bod zadání snižuje skóre bez ohledu na jazykovou úroveň.

Odstavcová struktura: úvod s tématem, dva až tři odstavce s dílčími myšlenkami, závěr; každý odstavec nese jednu hlavní myšlenku.

Spojovací prostředky pro plynulost: además, sin embargo, por lo tanto, en primer lugar, por último, aunque, ya que; střídání jednoduchých a souřadných vět je přijatelné, řetězení „y“ nikoli.

Časová osa vyprávění: imperfecto pro pozadí a popis, indefinido pro hlavní události; směšování obou časů bez důvodu je častá chyba.

Kontrola po dopsání: shoda rodu a čísla, časová souslednost, diakritika (ñ, á, é, í, ó, ú, ü), velká písmena ve vlastních jménech.

Rozsah se plánuje před psaním: odhadni počet slov na odstavec a rezervuj čas na kontrolu; nedokončený text ztrácí body za splnění zadání.

Ústní zkouška mívá dvě části: monolog na zadané téma (popis, vyprávění, názor) a interakci s examinátorem nebo druhým kandidátem na situační úlohu.

Odpověď na otázku ano/ne se rozvíjí o důvod a příklad; jednoslovná odpověď neprokazuje jazykovou úroveň.

Pro popis obrázku nebo situace se používají vazby „en la imagen se ve“, „en primer plano“, „al fondo“, „a la derecha/izquierda“ a slovesa estar pro polohu.

Pro vyjádření názoru slouží fráze „en mi opinión“, „creo que“, „me parece que“, „por un lado… por otro lado“; po záporném názoru následuje subjunktiv (no creo que sea).

Při interakci se uplatňují funkce: pozdrav, žádost (¿Podrías…?), nabídka (¿Quieres…?), odmítnutí s omluvou, návrh (¿Qué te parece si…?) a reakce na návrh.

Výslovnost se hodnotí srozumitelností: rozlišení r/rr, ñ, j (chota), c/z (cena, zapato) a správné přízvuky; česká výslovnost „ch“ místo j je typická chyba.

Plynulost podporuje příprava osnovy v bodech, ne psaní celých vět; opora o klíčová slova umožňuje mluvit bez čtení.

Když nerozumíš, použij opis: „¿Puedes repetirlo?“, „¿Qué significa…?“, „Es decir, …“; opisná strategie je součástí hodnocení, ticho nikoli.