Czech Maturita Spanish key terms

Schopnost porozumět mluvené španělštině, například rozhovoru, zprávě v rádiu nebo pokynům učitele, a zachytit hlavní myšlenku i konkrétní údaje. V maturitě se ověřuje poslechem nahrávky a odpověďmi na otázky.

Nejdůležitější myšlenka celého textu nebo nahrávky, kterou by měl posluchač nebo čtenář shrnout vlastními slovy. Odlišuje se od vedlejších detailů, jež pouze hlavní myšlenku dokreslují.

Výraz v otázce nebo v textu, který nese rozhodující informaci a pomáhá najít správnou odpověď. Při poslechu i čtení se vyplatí nejprve vyhledat klíčová slova v zadání a potom je v nahrávce sledovat.

Konkrétní údaj, jako je čas, cena, jméno, místo nebo číslo, který má posluchač nebo čtenář v textu najít. V poslechových úlohách bývá cílem zachytit právě takový detail, ne celkový smysl.

Menší, konkrétní informace v textu, která doplňuje hlavní myšlenku. Rozlišení mezi podstatným a nepodstatným detailem pomáhá při výběru správné odpovědi v úlohách s více možnostmi.

Dovednost porozumět psanému španělskému textu, například článku, inzerátu nebo e-mailu, a určit jeho téma, účel a klíčové informace. Trénuje se čtením autentických textů a prací s otázkami k textu.

Odvození informace, která v textu není vyslovena přímo, ale vyplývá z kontextu a logiky. Například z věty, že si někdo vzal deštník, lze vyvodit, že prší nebo že se obává deště.

Okolní text nebo situace, která pomáhá určit význam slova či věty. Při čtení neznámého výrazu je užitečné odhadnout jeho význam právě z okolních slov a z tématu odstavce.

Slovo se stejným nebo velmi podobným významem jako jiné slovo, například rápido a veloz. V testech se často ověřuje, zda kandidát pozná, že dvě různá slova vyjadřují totéž.

Slovo s opačným významem, například alto a bajo nebo siempre a nunca. Znalost protikladů usnadňuje pochopení textu i přesnější vlastní vyjadřování v písemné a ústní části.

Vyjádření stejné myšlenky jinými slovy, často jednoduššími nebo kratšími. Správná odpověď v testu bývá často parafrází věty z textu, proto se vyplatí hledat shodu významu, ne shodu slov.

Obecný předmět textu nebo rozhovoru, o čemž daný útvar pojednává. Určení tématu bývá první krok při čtení i poslechu, protože pomáhá zasadit jednotlivé informace do souvislostí.

Minulý čas pro dokončené děje v minulosti, často s konkrétním časovým údajem, například ayer fui al cine. Pravidelné tvary se tvoří koncovkami -é, -aste, -ó a podobně podle osoby a slovesné třídy.

Minulý čas pro popis stavů, zvyků a probíhajících dějů v minulosti, například cuando era niño, jugaba al fútbol. Často se kombinuje s indefinidem, které vyjadřuje událost, jež popis přerušila.

Složený minulý čas tvořený pomocným haber a příčestím, například he comido. Používá se pro děje v nedávné minulosti nebo pro zkušenosti s dosahem do přítomnosti, často s výrazy hoy nebo esta semana.

Příčestí slovesa, například hablado, comido nebo vivido, které se používá ve složených časech a v trpném rodě. Nepravidelná příčestí, jako hecho nebo dicho, je nutné znát zpaměti.

Způsob slovesa vyjadřující přání, pochybnost, emoce nebo nutnost, například quiero que vengas. Objevuje se po výrazech jako es necesario que nebo ojalá a patří k nejčastěji testovaným jevům gramatiky.

Rozkazovací způsob slovesa, například habla, come nebo ven. Používá se pro pokyny, rady a prosby a v ústní interakci se často objevuje při zadávání úkolů nebo domlouvání schůzky.

Slovesný tvar vyjadřující hypotézu, zdvořilou žádost nebo budoucí děj z pohledu minulosti, například me gustaría nebo si tuviera tiempo, viajaría. Často se pojí s vedlejší větou s imperfectem subjuntiva.

Dvě španělská slovesa odpovídající českému být, jejichž volba mění význam. Ser se používá pro trvalé vlastnosti a původ, estar pro stav, polohu a momentální situaci, například es alegre versus está alegre.

Dvě předložky, které se v češtině často překládají stejně, ale ve španělštině mají odlišné funkce. Para vyjadřuje účel, cíl nebo příjemce, por příčinu, prostředek nebo výměnu, například gracias por versus para ti.

Trpný rod, v němž je děj vyjádřen pomocí ser a příčestí, například la casa fue construida. Často se objevuje ve formálních textech a zprávách, kde není důležité, kdo děj vykonal.

Spojovací výraz, který propojuje věty a odstavce a vyjadřuje vztah mezi myšlenkami, například sin embargo, además nebo por lo tanto. Vhodné konektory zlepšují soudržnost písemného i mluveného projevu.

Odstavec textu, který obvykle obsahuje jednu hlavní myšlenku a několik vět, jež ji rozvíjejí. Dobře napsaný odstavec začíná tématickou větou a je propojen s ostatními pomocí konektorů.

Stručný plán textu nebo projevu s hlavními body a jejich pořadím. Sestavení schématu před psaním šetří čas, protože zabrání odbíhání od tématu a usnadní dodržení požadované struktury.

Míra formálnosti jazyka odpovídající situaci a adresátovi. Formální dopis nebo stížnost vyžaduje zdvořilé výrazy a vykání, zatímco neformální e-mail kamarádovi dovoluje hovorová slova a tykání.

Formální dopis s pevnou strukturou, který obsahuje oslovení, úvod, vlastní sdělení, závěr a podpis. Typicky se píše úřadu, škole nebo firmě a vyžaduje zdvořilý tón a ustálené obraty.

Elektronická zpráva s předmětem, oslovením, tělem a závěrem, která může být formální i neformální podle adresáta. V maturitě se často zadává jako krátký text s konkrétními body, které musí obsahovat.

Mluvený projev, v němž kandidát souvisle hovoří k zadanému tématu po určenou dobu. Hodnotí se plynulost, správná výslovnost, rozsah slovní zásoby a schopnost uspořádat myšlenky srozumitelně.

Rozhovor dvou nebo více mluvčích, při němž je třeba reagovat na partnera, klást otázky a vhodně navazovat. V ústní zkoušce se procvičuje dialog na běžné situace, například domlouvání schůzky nebo nákup.

Schopnost mluvit plynule bez častého zasekávání a dlouhého hledání slov. Rozvíjí se pravidelným mluvením nahlas a nácvikem užitečných frází, které pomáhají překlenout okamžik zaváhání.

Slovní vyjádření toho, jak něco nebo někdo vypadá, například osoby, místa nebo obrázku. V ústní části se často používá k představení tématu a vyžaduje znalost přídavných jmen pro vzhled a vlastnosti.

Přídavné jméno, které blíže určuje podstatné jméno, například casa grande. Ve španělštině se obvykle shoduje v rodě a čísle s podstatným jménem a často stojí za ním.

Vlastní názor na určitou věc, který se v ústní i písemné části vyjadřuje pomocí frází jako creo que, en mi opinión nebo pienso que. Hodnotí se schopnost názor nejen vyslovit, ale také stručně odůvodnit.

Důvod nebo důkaz, kterým mluvčí podporuje svůj názor. V ústní zkoušce je užitečné uvést alespoň jeden argument a doplnit ho příkladem z vlastní zkušenosti.

Zážitek nebo příhoda z vlastního života, kterou lze použít jako příklad v ústním i písemném projevu. Vyprávění o vlastní zkušenosti bývá přirozenější a přesvědčivější než obecné fráze.

Stručné shrnutí hlavních myšlenek textu nebo nahrávky vlastními slovy. Vyžaduje rozlišení podstatného od vedlejšího a schopnost vyjádřit obsah krátce a výstižně, často v několika větách.