Czech Maturita CJL flashcards

32 cards. Read the term and the definition here. The deck at the top of this page is optional.

Téma textu

Hlavní myšlenka celého textu, o čem text pojednává. Odvozuje se z celku, ne z jednoho detailu; formuluje se jednou větou a dílčí motivy ji pouze rozvíjejí.

Koheze textu

Textová soudržnost vytvářená odkazy: zájmeny, příslovci, opakováním klíčových slov, synonymy a elipsou. Porušená koheze činí text nesrozumitelným a ztěžuje čtenáři sledovat návaznost myšlenek.

Fakt versus hodnocení

Fakt je ověřitelné tvrzení, hodnocení vyjadřuje postoj autora. Subjektivitu signalizují výrazy jako podle mého, bohužel, zřejmě; při odpovědi vycházej pouze z informací obsažených v textu.

Funkce textu

Záměr autora: informovat (zpráva), přesvědčit (komentář, reklama), pobavit (fejeton, povídka) nebo poučit (návod, učebnice). Funkce určuje volbu jazykových prostředků i kompozici celého textu.

Vyjmenovaná slova

Slova po b, f, l, m, p, s, v, z, v jejichž kořeni se píše y/ý (bydlet, výr, lysý, myš, pýcha, sýr, vy, jazyk). Pravopis příbuzných slov se řídí kořenem.

Shoda přísudku s podmětem

Pravidlo určující koncovku příčestí v množném čísle: mužský životný rod má -i, ženský a mužský neživotný -y, střední -a. Při několikanásobném podmětu rozhoduje rod nejbližšího členu.

Psaní čárky před spojkami

Před a, i, nebo, ani se čárka nepíše při slučovacím poměru; před ale, avšak, však, proto, tedy se píše vždy. Vedlejší věta se odděluje čárkou i tehdy, stojí-li na začátku.

Slovní druhy

Deset slovních druhů: podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa, příslovce, předložky, spojky, částice, citoslovce. Druh se určuje podle funkce ve větě, ne pouze podle tvaru slova.

Synonyma a antonyma

Synonyma mají stejný nebo blízký význam (dům, stavba), antonyma význam opačný (den - noc). Homonyma mají stejnou formu, ale jiný význam (kolej jako kolejnice i studentská kolej).

Obecná čeština

Nespisovný útvar českého jazyka užívaný v běžné komunikaci, typický zjednodušením (protestantství koncovek, ej za ý). V uměleckém textu může být stylizačním prostředkem, v odborném stylu se neužívá.

Epika, lyrika, drama

Tři literární druhy: epika má děj a vypravěče, lyrika vyjadřuje pocity a nálady bez souvislého děje, drama je určeno k scénickému provedení prostřednictvím replik a scénických poznámek.

Metafora

Tropus založený na přenesení významu na základě vnější podobnosti (zlaté listí, moře světel). Patří mezi základní básnické prostředky; od metonymie se liší tím, že nejde o věcnou souvislost.

Metonymie

Tropus přenášející význam na základě věcné souvislosti, například část za celek (synekdocha) nebo místo za obyvatele (celá Praha slavila). Liší se od metafory, která staví na podobnosti.

Personifikace

Zosobnění, básnická figura přisuzující neživým věcem nebo přírodním jevům lidské vlastnosti a jednání (vítr si hvízdá, řeka spí). Patří mezi tropy a často se pojí s metaforou.

Anafora a epifora

Anafora je opakování slova nebo spojení na začátku po sobě jdoucích veršů, epifora na jejich konci. Obě figury zdůrazňují určitý motiv a zesilují rytmus básnického textu.

Rým střídavý a obkročný

Střídavý rým má schéma abab, obkročný abba, sdružený aabb a přerývaný abcb. Schéma se zapisuje písmeny podle toho, které verše se rýmují, tedy končí stejnou hláskou.

Sonet

Lyrický žánr o čtrnácti verších, obvykle členěný na dvě čtyřverší a dvě trojverší, s pevným rýmovým schématem. Vznikl v Itálii, v české literatuře jej pěstoval například Jaroslav Vrchlický.

Ich-forma a er-forma

Ich-forma je vyprávění v první osobě, vypravěč bývá postavou příběhu. Er-forma je vyprávění ve třetí osobě s vypravěčem stojícím mimo děj, často vševědoucím. Volba ovlivňuje odstup čtenáře od postav.

Proglas

Staroslověnská předmluva k překladu evangelií, připisovaná Konstantinovi, z 9. století. Vznikla na Velké Moravě a obhajuje právo slovanského jazyka v bohoslužbě; patří k nejstarším památkám.

Dalimilova kronika

Nejstarší česky psaná veršovaná kronika z počátku 14. století, neznámého autora. Líčí české dějiny s vlasteneckým důrazem a odporem k Němcům; patří ke středověké epice.

Jan Amos Komenský

Český barokní myslitel, pedagog a spisovatel (1592–1670), autor Labyrintu světa a ráje srdce a pedagogických spisů. Jeho tvorba spojuje náboženskou obraznost s výchovnými a jazykovými zásadami.

Karel Hynek Mácha

Český romantický básník (1810–1836), autor lyrickoepické básně Máj. Příběh o vrahu Vilémovi staví na byronské postavě vyděděnce a na kontrastu krásné přírody a lidské viny.

Májovci

Literární skupina kolem almanachu Máj (1858), k níž patřili Jan Neruda, Vítězslav Hálek a Karolina Světlá. Přinesla do české literatury realismus, všední témata a důraz na svobodu umění.

Karel Čapek

Český prozaik, dramatik a novinář (1890–1938), autor R.U.R., Bílé nemoci a Války s mloky. Ve svých dílech varuje před totalitou, technikou bez morálky a zneužitím moci.

Bohumil Hrabal

Český prozaik (1914–1997), autor Ostře sledovaných vlaků a Postřižin. Typický je jeho vypravěčský proud, hovorová čeština a spojení groteskna s melancholií všedního života.

Funkční styly

Soustava stylů podle komunikační funkce: prostěsdělovací, odborný, publicistický, administrativní, umělecký a řečnický. Volba stylu určuje slovní zásobu, stavbu vět i kompozici textu.

Slohový postup výkladový

Postup vysvětlující příčiny, vztahy a souvislosti jevů; uplatňuje se ve výkladu a úvaze. Vyznačuje se termíny, logickým členěním na odstavce a spojovacími prostředky jako proto, tedy, naopak.

Struktura slohové práce

Členění na úvod, stať a závěr. Úvod nastoluje téma, stať je rozvíjí v odstavcích, kde každý nese jednu myšlenku, závěr shrnuje nebo přináší pointu. Styl musí zůstat jednotný.

Argumentace v úvaze

Postup teze, argument, protiargument, závěr. Každý argument musí být podložen příkladem nebo logickým odvozením; pouhé tvrzení bez opory argumentem není a oslabuje celou úvahu.

Administrativní styl

Styl úředních písemností (žádost, životopis, úřední dopis) s pevnou formulací, spisovnou češtinou a stanoveným pořadím částí. Vyznačuje se neosobností, přesností a absencí citově zabarvených výrazů.

Rozbor literárního úryvku

Postup: určení druhu a žánru, tématu a motivů, vypravěče a kompozice, jazykových prostředků s konkrétními příklady, poté zařazení do autorova díla a literárního období.

Doložení interpretace

Každé tvrzení o textu je třeba doložit konkrétním místem: veršem, slovem nebo obrazem. Interpretace tak není libovolná a obecné fráze bez opory v textu jsou považovány za nedostatečné.